Stezka Spejbla a Hurvínka

Město Plzeň je plné zeleně i přes svůj růst. Tedy alespoň tak nám to přijde a možná je to zkreslený obrázek daný tím, že u nás na severu spíše než něco zeleného, máme českou verzi 50-ti odstínů šedi. Důkazem mnoho zeleného není jen překrásná zoologická zahrada, asi jedna z nejhezčích u nás, ale i množství parků v centru a hlavně mimo něj. Nepřeberné množství cyklo i pěších stezek a na jednu z nich bychom vás dnes rádi pozvali. Naším zájmem bylo vidět a projít si soustavu Boleveckých rybníků, nebo alespoň její část a leccos se přitom dozvědít. Pro tyto účely si vybíráme právě stezku Spejbla a Hurvínka. Zpočátku to trošku vrhá stín podezření, že bude zejména pro děti, ale nakonec jsme se vyblbli více než oni a spoustu zajímavého jsme se dozvěděli. Připočteme-li jako bonus klidnou a krásnou procházku lesem, šlo bezpochyby o velice zábavné a krásné odpoledne. Jak už systém rybníků napovídá, začátek a konec je v městské části Bolevec, nedaleko vlakové stanice stejného názvu. Je zde možno zaparkovat i plechového oře, popřípadě nedaleko je konečná stanice tramvaje číslo 1. Začátek a konec je dobře značený a nacházíme jej u Šídlovského rybníka. Celá stezka je dlouhá 5,5 km a skýtá 10 stanovišť. Na každém stanovišti se dozvíme nejen leccos zajímavého o místě či funkci onoho místa, ale čeká nás sousoší hlavních protagonistů, tedy Spejbla a Hurvínka se zajímavým úkolem. K tématu je vhodné uvést i něco málo z minulosti. V roce 1919 jistý pan Nosek vytváří loutku pro pana Skupu, která má být jakousi parodií na měšťanstvo, tím vzniká Spejbl. Poprvé vystupuje tato postava na veřejnosti v roce 1920, o 6 let později je vytvořena jakási vylepšená, dnes by se řeklo vytuněná postava Spejbla. Ta krátce nese jméno Spejblátko, záhy však vzniká jméno Hurvínek, které se udrželo do dnes. Více velice zajímavé historie až tady, drazí přátelé. Tak tedy Šídlovký rybník, u kterého si můžeme naskenovat QR kód a obě postavičky nás tak provedou trasou svými hlasy. No, jako by tady byli s námi. Místo bývalé ozdravovny a dozvídáme se, jak správně běhat, aby našemu tělu tento pohyb neškodil a úkolem je něco uběhnout. V úkolech se hodláme střídat na přeskáčku, bez ohledu na to, jaké přijdou. Manželka se ujímá plnění jako první a tedy běhá, laňka jedna. Celou trasu provází červená, tak tedy hurá k druhému stanovišti. Kamenný rybník, jeho význam a zajímavě tvořený přepad, učíme se správně dřepovat a tentokráte já cvičím před zraky kolemjdoucích. O několik kroků dále je kolomazná pec a hod šiškou, zejména jak se správně trefit na cíl, následuje smírčí kříž a skákání na jedné noze, písková skalka Pupek a jak se chovat správně v lese. Tento bod je velmi poučný a doporučujeme spoustě lidem. Procházíme okolo rybníku Vydymáčku, arboreta Sofronka, neboli výzkumného ústavu borovic, no ano, i to je u nás k vidění, což jsme nevěděli a při tom skáčeme snožmo a běháme. Osmou zastávkou je Třemošenský rybník s úkolem stoj na jedné noze a než dojdem do cíle, respektive místu, odkud jsme vycházeli, posedíme chvilku u nejmenšího rybníku v Boleveckém systému a vyzkoušíme si správný postup sloních a mravenčích kroků. Občas nám chvíli trvalo, než jsme na správnou techniku přišli, někdy se zase Spejbl s Hurvínkem ne a ne shodnout. Nakonec jsme společně vše zvládli a musíme opravdu říct, že ponechání jakési dospělosti na startu s tím, že si ji tady vyzvedeneme, byl ten nejlepší počin. Zažili jsme spoustu radosti u tak prostého pohybu, zejména pak s ohledem na náš věk a tělesné proporce, doplněno skvělým humorem obou postaviček, prostě jak je uvedeno v začátku, naprosto báječné odpoledne plné legrace, pohybu a zajímavostí. Ale co to? Vy ještě sedíte doma? No to neseďte a pojďte ven. Je to tady pecka....