Hřensko, Rys a Pravčická brána

U tohoto výletu si můžeme zvolit z několika cest. Každopádně směr je jasný, Hřensko. Nejníže položená obec u nás, obklopena pískovcovými skalami, nádhera. Pokud by jste se zde chtěli ubytovat v některém z hotelů, rezervujte hodně dopředu, fakt bývá obsazeno. My ale opět jednodenku, takže plechovým ořem na obecní hlídané parkoviště. Za nás ještě stopadesát na celý den, což je ve finále super. Drtivá většina touristů míří na Pravčickou bránu, skalní útvar, kdyby náhodou přeci jen někdo nevěděl. Cesta je dobře značena a vede do strmého a hodně dlouhého kopce. Chyba, kterou rozhodně nedělejte. Nasedněte na autobus, chcete-li socku, která je čistá a jezdí pravidelně. Investujte dvacku, nebo si připlaťte a jeďte atrakcí ze zoo, vláčkem. Výstupní stanice je v Mezní Louce. Teď je na vás, jakým směrem se vydat, my byli všude. Pokud stále trváte na Pravčické bráně, vydejte se po dobře značené cestě. Vede většinou po rovině a určitě s sebou vezměte děti, ať jdete jakýmkoliv směrem. Cestou na Pravčickou bránu rozhodně neochuzujte děti o Rysí stezku. Formou hry poznají stromy, lesní rostliny a živočichy a dozví se, vlastně i vy, protože já taky koukal jako malej Pepík, jak člověk přírodu dokázal a stále dokáže využít, aniž by jí plenil. Jedná se o krátký okruh, který nás i s dcerkou moc bavil. No a pak už jen ta Pravčická brána, i když to taky kecám. Cestou je několik vyhlídek a pískovců, ze kterých budete mít opravdu respekt. Šlo se nám krásně, drobné vstupné na onen skvost Českého Švýcarska je asi nutností. Poté už jen ten neuvěřitelný kopec dolů a vězte, že stejně jako nás bude i vás hřát ten pocit při pohledu na ty davy šinoucí se proti vám vzhůru. O mnohé se na rozdíl od vás ošidili a nakonec mnozí se nedoplazí ani k Pravčické bráně a vzdají to. Buďte vítězi a za dvaciáše v socce získejte mnohem více.

Nebo se vydáte na druhou stranu, směr obec Mezná. Tenhle směr jsme zvolili jako první a poté se stejnou trasou, tedy sockou, vrátili. On tedy ten autobus jede až do Mezné, ale procházka cca 2 kilometry nám vůbec nevadí, sluníčko svítí a panoramata, co vám budeme vyprávět. Cestou budete míjet Resort Mezná, kde mají dost dobrou kuchyni, prostě jsme se nacpali. Cena přiměřená množství a kvalitě. Pak už sestupujeme (dá se jít rovnou z Mezní Louky po značené turistické trase) k říčce Kamenici, kde nastupujeme na projížďku Divokou soutěskou. Plavba mezi pískovci s vtipným komentářem o historii místa je nepopsatelný zážitek. Na Divokou Soutěsku navazuje turistická, poměrně krátká trasa, na jejímž konci se opět nalodíte a shlédnete a vyslechnete vyprávění o Edmundově soutěsce. Ucítíte tu sílu kusu přírody, kterou si člověk nedokázal podmanit. Tahle cesta má svůj konec v Hřensku a je jen na vás, zda si trasu protáhnete či nikoliv. To ale nesmíte sedět doma, tak pojďte ven.