Hodonín, Zoo a Kyjov

Touto Zoo se prohnalo ono tornádo, které sledovala celá naše zem. Kde se to tady vzalo? Planeta se už doopravdy zbláznila? Jelikož vstupné je na podporu a obnovu, neváháme ani chvíli. Cena vstupného je přívětivá, ale v tomto případě ji opravdu neřešíme. Cesta k Zoo je velmi dobře značená, takže mobilista, kolista ani pěšák nemůže minout. Parkování je zdarma a už v okolí je znát, že se tudy cosi prohnalo. Vysazené nové stromky za ty vyrvané, popřípadě zlámané. To je ale jedinou památkou po tomto živlu, to jen pro všechny tornádomily. Trošku nás udivuje, že Zoo je umístěná v bezprostředním sousedství sportovního areálu. To ta zvířátka při konání různých soutěží i mimo ně s ohledem na volný vstup, moc klidu nemají. Další pro nás trošku nepochopitelná věc je, že v areálu poměrně malé a přehledné zoologické zahrady hned za vstupem cílí na děti cukrovou vatou, perníkovými srdíčky z pouti a podobnými nesmysly, které nám sem prostě moc nesedí. Nacházíme zde ale i jedno bistro s klasickými rychlovkami typu hranolky apod. Krmení pro kozy, kterých je tu více než dost, prodávají za pouhých 5 korun a nakonec je to velmi příjemná návštěva. Vlastně úplně první Zoo, která je v naprosté rovině, se spoustou mláďat a přehledná. Dá se projít a nic nevynechat, aniž by se člověk musel vracet. U opic se zastavujeme, je čas krmení a víte, co jedí třeba šimpanzi? Banány, to je jasné, ale co ještě? Vše šťavnaté, jablíčka, hrušky, ale i květák nebo cibuli. No nekecáme, my koukali... a jak jim jede. Další zajímavou informací, kterou jsme se zde dozvěděli, byla o bílých tygrech. Už není jen výsadou Liberce, kde jsme jej očumovali jako raritu. Ani náhodou, jde o uměle vyšlechtěné jedince zhýralými zbohatlíky, kteří křížili sourozence mezi sebou, dokonce i s rodiči, což se v přírodě samozřejmě neděje. Jde tak o nemocná zvířata, která jsou od narození postižena oční, pohybovou nebo jinak závažnou vadou. Až nám jich je vlastně nakonec líto. Co je tedy na tom zajímavého? Pokud si teď někdo odpověděl, že přeci to, že je bílý, vraťte se o pár řádků zpět nebo ještě lépe, zpět do školy. Něco vám asi uniklo. Ta většina chytrých a opravdu vzdělaných chápe.

Jdeme i do samotného centra města Hodonína. Neuvěřitelné, tedy pro většinu čechů, jaký je tady pořádek. Opět i okolo popelnic, zastávek, na náměstí i v parku. Až u obchodního centra se opět cítíme jako v prasečáku. Bordel, kam se podíváme. Obtloustlý mladík se stejně atleticky vypadající slečnou si při nástupu do auta odložil plechovku od dopitého energy drinku rovnou vedle vozu. Co na tom, že o dva metry dál je koš jako hrom. V momentě, kdy jsme celkem nevybíravě zápasnici sumo upozornili, její mužký doprovod si párkrát poklepal buřtíkem, tedy prstíkem na čelo a s hanbou odjeli. Ano, to jsme my češi, respektive většina z nás. Ano, takto tady žijeme.

O pár kilometrů dále je opět jedno z těch čistějších měst, Kyjov. I když sem tam už je nějaký ten papírek vidět, pořád to není jako v Ústí nad Labem. Jednou ze známých mé milované manželky je nám doporučena Pizzeria u Martina na náměstí. Přes výlohu je vidět, že je poměrně plná, což vypovídá zřejmě o dobré kuchyni. To by i potvrzovalo informaci v nabídce oné známé, ovšem hladem zrovna netrpíme a pokračujeme v procházce náměstím, které je spojeno s okolními ulicemi průchody s butiky a obchůdky. To se nám docela líbí. Na náměstí ještě láká k posezení bar 99 s venkovní vyhřívanou zahrádkou, tedy pokud je chladněji, ovšem místní kuřáčtí návštěvníci se starají o dostatečně odpuzující odér, nejdeme tedy ani sem. Město je pověstné svými tradicemi a zvyky, kdy se zde konají krojované průvody a podobné záležitosti. I to je ale mimo naši návštěvu a tak odjíždíme s ne zcela líbivými pocity. Ale i taková místa by člověk měl vidět, proto jednoduše neseďte doma a pojďte ven.