Střekov a zdymadlo
A opět skvost Ústeckého kraje, tentokráte přímo města Ústí nad Labem. Všude říkám, vlastně už i manželka, jak je sever ošklivej a moc betonovej. Právě proto musíme ukázat o to víc krásného tady na severu. Příště napíšeme něco z Moravy, nebo Jižních Čech, dneska ale ještě zůstaneme doma. Teda my a vás pozveme sem.
Hrad Střekov je dominantou města, pokud jedete od Prahy po staré silnici, vedoucí z Lovosic podél Labe. Nemůžete si ho nevšimnout, tyčí se nad řekou jako její patron. Vystavit jej nechal v roce 1319 Jan Lucemburský k ochraně Labské stezky. V tomto roce už původní město Ústí nad Labem stojí a hrad se tedy k němu dostavuje. Vyměnil několik majitelů, až rod Lobkowiczů jej vlastní dodnes. Jedná se o nejlépe dochovanou hradní zříceninu v České republice. Měl tedy strážit Labskou stezku, která se před hradem rozdělovala na tři různé směry. Rozcestník se nacházel na místě dnešního parkoviště a je tedy zajímavé, že hrad jakožto ochrana této cesty je vystaven tak, že na rozcestí z něj není skoro vidět. Až tam budete, zkuste z věže, nebo střílen pohlédnout na ono parkoviště. Uvidíte jen jeho část, což historickému důvodu moc nenasvědčuje. Každopádně jsme na výšlap použili daleko příjemnější cestu, než kopec přímo k hradu od hlavní silnice, a to příjemný mírný kopeček od zastávky trolejbusu 60 a 62 Karla IV. Ano, auto jsme tentokrát nechali dole a šli pěšky. Ale dojet se tam také dá. Můžete využít průvodce, nebo jako my průvodce psaného a obsloužili jsme se sami, neboť jsme na výletě a nechtěli jsme, aby nás průvodkyně honila po hradě, jako kamzíky. Mnohé jsme viděli, mimo jiné jsme se také dozvěděli, že středověkému záchodu se říkalo "prevét", nebo také "výsernice". No panečku, už tehdy uměli býti velmi výstižní, né že ne. A pokud budete mít trošku více štěstí, potkáte někoho známého. V našem případě nás potěšilo potkání se s doktorem Pirkem, kardiologem.
Z hradu sestupujeme k Labi, až na jeho břehu si člověk uvědomí, jaká je to masa vody. Přímo pod hradem se na samotné řece nachází kulturní památka "Masarykova zdymadla", nebo také zdymadlo T. G. Masaryka. Vybudováno bylo v letech 1924 až 1936 a tím je vytvořeno jezero o délce téměř 20 kilometrů. Dá se přes zdymadla přejít, vede přes ně i cyklostezka a tak se jdeme podívat. Něco neuvěřitelného, důmyslného a fantastického. Absolutní respekt z nahromaděné vody a její síly, kterou usměrňuje jen beton pod vašima nohama. Nutno doplnit, že v době svého vzniku patřilo zdymadlo k nejmodernějším v Evropě a největším u nás. To však je již pokořeno. Zůstává však i nadále předposledním stupněm v cestě labské vodě na cestě do Severního moře. Součástí zdymadla je i rybí přechod a několik dalších zajímavostí. Rozhodně za návštěvu tyto dva skvosty stojí, proto se budeme opakovat. Nebojte se betonového a chemického severu, jsou tady i krásná místa a je jich opravdu dost. Tak na co čekáte, neseďte doma a pojďte ven...