Hořicko

Pověděl nám jeden místa znalý pán a pamětník, že okolí Hořic bylo nejchudším koutem kraje. Půda zde byla velmi kamenitá a zemědělcům se zde nežilo lehce. Jednalo se především o němce, jež zde se svými rodinami živořili. Do dnešních dní jsou tato místa taková ponurá, nebo podivná přinejmenším. Ale za návštěvu rozhodně stojí.

Hořice, město ležící mezi Hradcem Králové a Jičínem. Na příjezdové cestě od krajského města nás vítá Obří trpaslík, tedy jakási socha z pískovcových bloků, postavičku připomínající. Vysvětlení, proč zrovna tento název, se na místě nedozvídáme. Ve městě i v okolí je poměrně dost zajímavých pomníků a jakýchsi výjevů. Můžeme uvést pomník Božích bojovníků, Husův pomník nebo Muž práce. Opravené a pěkné náměstí, v jehož čele stojí krásná budova radnice. Vlevo od ní pak Trubka shop. Jasně, Hořické trubičky nemůžeme nezahrnout do návštěvních míst. Dozvídáme se, že recept na trubičky získala hořická obyvatelka Líčková v roce 1812, která se starala o zraněného vojáka z Napoleonova vojska. Té svěřil tajemství výroby Napoleonovy oblíbené pochoutky. Od té doby se jí neřeklo jinak, než trubičková bába. Roku 2007 získávají trubičky ochrannou známku, výrobců je v současnosti šest a všichni odtud z Hořic. Ty pravé jsou tak dle specifické značky okamžitě rozeznatelné od mnohých hloupých a nepovedených náhražek, či snad imitací. Ta chuť je opravdu úplně jiná. Také se dozvídáme, že původní Hořické trubičky byly bez náplní, tedy duté. Do současnosti se pak vyrábějí ty pravé a nefalšované ručně a jedna pracovnice jich za osmi hodinovou směnu zvládne i pět tisíc. Neuvěřitelné. Každému návštěvu Trubka shopu v blízkosti městského úřadu jedině doporučujeme, protože tady si nekoupíte jen trubičky. Zde se dozvíte vše o historii, současnosti a všech zajímavostech této laskominy. V okolí města je pak možné cukr vysportovat výšlapem na jednu z několika vyhlídek a rozhleden, třeba na Masarykovu věž svobody nebo Hořický Chlum.

O 6 kilometrů dále v místech, kde začíná roubenek ráj, se nachází obec Miletín. Malá obec, o které málokdo ví, že se zde narodil a žil Karel Jaromír Erben. Pocházel z několika dětí, ale pouze on a jeho sestra se dožili více, jak jednoho roku. Kousek od náměstí, tedy příjemnou procházkou, lze dojít k rodnému domu tohoto spisovatele, od kterého se dá pokračovat po naučné stezce K.J.Erbena. Rodina Erbenů ale stojí i za něčím jiným, než jen z našeho pohledu dosti ponurou literaturou. Příbuzného onoho spisovatele, Josefa, zaujala malá, kapesní modlitební knížka natolik, že věrnou kopii vytvořil a upekl z perníku. Miletínská modlitbička, jak se výrobku do dnešních dní říká, si oblíbila spousta členů několika vlád, vévodů a církevních představitelů, včetně papeže, ale i miliony obyčejných lidí. Prakticky okamžitě se stala Miletínská modlitbička jedním z našich pokladů a vzácných dědictví. Na náměstí se tenhle ne příliš sladký perníček ve tvaru malé modlitební knížečky, s mandličkou na vrchu, stále dá koupit a musíme uznat, že jde o naprostou laskominu. Pro všechny případné napodobovače je potřeba říci, že nejen s ohledem na věhlas výrobku je opatřen autorskou ochrannou známkou. Takže Miletín bychom při toulkách podkrkonoším rozhodně vynechat neměli.

A závěrem jeden tip na místo, o kterém fakt ví jen místní. Děkujeme panu Ivovi, že nám o tomhle jedinečném místě řekl. Budete-li v Miletíně, vyjeďte ještě kousek výše. Z obce stačí držet směr Lázně Bělohrad, ale na konci Miletína sjet na Trebihošť a Horní Brusnici. Silnice tedy nic moc, ale těsně před Brusnicí se dostanete na horizont, na němž se vám otevře výhled na celé Krkonoše ve své kráse. Pohled nám opravdu vyrazil dech. Naprosto fantastické. A máte-li rádi starý, poctivý venkov plný roubených stavení, přes Dolní Brusnici se můžete vrátit zpět k Hradci a přijdete si na své.

Protože i takové krásy tady máme, neměli bychom sedět doma, ale měli bychom jít ven.