Želivsko

Naše putování po Vysočině zahajujeme nedaleko obce Želiv. Sjíždíme z dálnice D1 na 75. kilometru a míříme směr Vojslavice. Dostáváme se do pozoruhodného místa nad nádrží Želivka. Most, který zde byl postaven ve čtyřicátých letech 20. století coby součást tehdy budované dálnice. Jenže práce na dálnici se zastavily a k dokončení se vrátilo až v šedesátých letech. Avšak ouha, zjišťuje se, že současný most přes vodní nádrž je nevyhovující, jelikož nové těleso dálnice vykazuje přílišné klesání a na druhém konci naopak stoupání, které už tehdy nevyhovovalo. Na původním tělese se tedy staví druhé patro, které slouží do dnešních dní a vlastně téměř nikdo z řidičů neví, že se právě prohnal po zcela neobvyklém, unikátním dvoupatrovém mostě, kdy i spodní patro je do dnešních dní plně průjezdné. Zastavujeme se zde a musíme uznat, že jde opravdu o naprosto unikátní místo.

Popojíždíme o několik kilometrů dále, a to do již zmíněného Želivu. Zde se nachází národní kulturní památka, za kterou míříme. Od roku 1139 slouží na soutoku Želivky a Trnavy klášter Benediktínům, do roku 1623 mění několikrát své majitele, až jej kupuje řád Premonstrátů. Na počátku 18. století ale kompletně vyhořel a o dva roky později sám velký Santini plánuje jeho kompletní opravu. Ta se i daří, ovšem o dvě století později opět ohnivý kohout zaúřadoval. Ačkoliv již Santini nemůže plánovat další opravu a přestavbu, daří se i nyní klášter kompletně opravit. Ponurá historie pokračuje, v roce 1950 klášter zabírá stát a zřizuje zde intervenční tábor pro kněží a řeholníky. Během šesti let, než se zde zřídila psychiatrická léčebna, prošlo zdmi kláštera více než 460 osob. Nelehké dny zde strávili i pan Otčenášek nebo kardinál Tomášek. V roce 1991 se řád Premonstrátů dočkává navrácení majetku a opět dochází k rozsáhlým opravám. V části se zřizuje hotel, zbytek je otevřen veřejnosti. Součástí prohlídek je i Trčkův hrad přímo sousedící s klášterem. Dnes se v areálu pořádají kulturní akce a klášter s hradem jako takový patří mezi největší skvosty Vysočiny. A pokud někoho napadá Jan Želivský, podle kterého je pojmenována například stanice metra, tak ano, jde o postavu historicky patřící právě sem. Tak tedy neseďme doma a pojďme ven.