Kamýcká Černá růže

Ještě nikdy jsme se nevydali po stopách legend a bájí, vždy jsme se jen o nich nějakým způsobem zmínili a odpovědi na mnohé dotazy nechali na každém. Nyní jsme udělali trošku výjimku a vydali se na krásná místa spojená s legendou o princezně, jíž spadl hrad na hlavu. Přijměte tedy dnes pozvání na tak trošičku netradiční výlet.

Pokud se řekne "důležitá obchodní stezka", asi každého napadne spojení solná, zlatá a nevíme ještě jaká, zejména pak taková, která spojuje důležitá města, vede přes hranice a podobně. Také si každý vybaví cestu přes les či město, jenže i taková vodní cesta mohla býti dosti důležitá a také byla. Vybíralo se na ní clo, což oproti těm suchozemským bylo o něco těžší, ale už ve 14. století si s tím věděli rady. Jednalo se totiž o řeku Labe a aby byla ochráněna a zároveň se zde mohly vybírat poplatky, bylo vystaveno hned několik obranných hradů tak, aby z jednoho na druhý bylo vidět. Mezi sebou se dorozumívaly pomocí ohňů a kouře. Dnes proto v okolí řeky Labe můžeme několik takových staveb vidět a dokonce navštívit.

Za onou bájí, nebo spíše legendou se vydáváme na hrad Kamýk stojící nad Litoměřicemi. Dnešní pozůstatky jsou nepřehlédnutelné ze širého okolí a je lehce přístupný pěším a cyklistům ze vsi (zde nějakou dobu pobýval Bedřich Smetana), stejně tak z parkoviště přímo pod hradní zříceninou. Výstup k němu není nijak náročný, leč výhled do širého okolí i kaňonu Labe zcela nezapomenutelný. Nevíme, kdy byl hrad postaven, ale ve 14. století jej Jan Lucemburský věnuje Jindřichovi z Kamýka a poté se to již tradičně trošku promíchalo. O pár set let později se majitelé stěhují do zámku, jež si nechali postavit dole ve vsi a kde bylo mnohem útulněji a hrad začíná pustnout. Ale k místu a legendě samotné. Majitel a pán hradu měl krásnou ženu, se kterou se dlouho předlouho snažili o dítě. Až jednou se stalo, že jeho velice krásná choť porodila dceru. Brzy poté však paní hradu umírá a král, byl-li to král, se na dceru o to více upnul. Z ní vyrostla překrásná děva, jíž se pro černé oči a nezkonalou krásu Černá růže říkalo a po které prahnul nejeden šlechtic a rytíř, leč každému košem dala. Dokonce i rytíři z nedalekého hradu Žernoseky, který si ovšem odmítnutí líbiti nenechal a s družinou svou navrátivší se na Kamýk, krásnou děvu unesl a na svém panství v zajetí držel. Když se král dozvěděl, že dceru mu unesl kdos, za tuláka se převlékl a krajem a zemí chodil, aby naslouchal historkám, které by mu úkryt vyzvědět mohly. Leč marně. Až když se po několika měsících či snad letech vracel na Kamýk, zastavil se u souseda v Žernosekách, kde se v místní kapli k bohu pomodlil. V tom uslyšel z krypty ženský hlas, v kterém dceru poznal. Ta tam byla stále držena v zajetí. Po návratu na Kamýk posbíral mnoho lidí, jež na pomoci se vydalo s ním, ovšem hrad dobývali tak horlivě, že jej celý zbořili a děvu, jež se pro její krásu Černá růže říkalo, v něm zasypali. Tak se dcera králi do náruče vrátila již mrtvá. Na místě zbořeného hradu tak na počest dcery nechal král postavit veliký kříž a vrátil se na Kamýk. Ale k legendě máme takové malé ale. V Žernosekách žádný hrad nebyl, je tedy legenda pravdivá?

Musíme se trošičku vrátit k úvodu, kdy bylo jasné, že z jednoho hradu na druhý dohledno bylo a tak ten v Žernosekách musel býti opravdu na dohled. Inu, pod svícnem bývá největší tma, což platilo odpradávna a tak se z blízko stále stojících nabízí, že oním Žernoseckým hradem by mohl býti Košťálov. Jenže ten není tak úplně z Kamýka vidět a tak i když i on mohl býti obranným hradem Labe, nebude to oním místem, kde Černou růži někdo držel v zajetí. Pak se nabízí hrad Litoměřice, který svou histroii se Žernoseky jistou souvislost má, stejně tak stojí u Labe, ale ani ten není z Kamýku úplně vidět. Už už to chceme vzdát, když tu se vydáváme na vrch Radobýl, na který míří poměrně dost lidí z nedalekých Litoměřic. Vede sem žlutá turistická cesta, ale stejně dobře se do jeho blízkosti dostanete autem. Jen cesta není nijak značena. Jedná se o čedičový útvar, který byl z části odtěžen a dal tak vyniknout takzvaným varhanům, tedy jakési sloupovité pravidelné odlučnosti. Z dálky tak vypadá, jako by byl z poloviny seseknut. Na vrchu je vztyčen kříž a při pohledu z Radobýlu, vidíme krásně do okolí. Za jasného počasí je vidět Ještěd, Říp a celé Labské údolí, kde se řeka kolem Radobýlu obtáčí. Dokonce vidíme i tatry, tedy ty s pískem v nedalekých Lovosicích. Ale vážně, těsně pod vrcholem jsou patrny základy čehosi a jakýsi vstupní prostor do nikam. Vzbuzuje to pocit, jakoby zde něco kdysi stálo a pak se dozvídáme, že vrch je významným místem, s nímž je spojen například Petr Kamýcký ze Lstiboře, nebo rod rytířů z Bünau. A tady legenda dostává další rozměr skutečnosti, neboť zde by se možná data protnula a Radobýl k Žernosekám, které leží pod kopcem, jednoznačně patřit mohl. Dokonce kříž zde byl vystavěn už v roce 1622. Jak je to tedy doopravdy? Skutečné odpovědi se nám asi úplně nedostane, leč mnohé nasvědčuje tomu, že by právě tahle legenda mohla býti pravdivá. Nechť si každý domyslí, zda legenda byla a je vyprávěna na skutečném základu a zda Radobýl je nakonec opravdu oním místem, kde po dlouhém zajetí nakonec vinou lásky a horlivosti svých zachránců o život přišla Kamýcká krásná Černá růže. Rozhodně však stojí za to říci, že Kamýk i Radobýl jsou překrásná místa pro výlet do přírody, posezení, relax a kdo ví, možná i něco víc.

Proto neseďte doma a pojďte ven