Pod Radhoštěm

Báječná dovolená na Moravě. Je mnoho míst, kde jsme nebyli a kam by jsme se chtěli podívat. Jedním z míst je Radhošť. Tak tedy hurá na cestování Moravskoslezským krajem, nebo alespoň jeho nejjižnější částí s nakouknutím do kraje Zlínského.

První naší zastávkou je Frenštát pod Radhoštěm. Jak název napovídá, blížíme se k našemu cíli, nechceme však vynechat naučnou stezku Beskydské nebe. Procházíme její, asi nejzáživnější část a jsme velice potěšeni pojetím. Nejen pro děti, ale i pro nás je opravdu poučná a zajímavá a dle dalších návštěvníků nejsme samotní, koho opravdu stezka zaujala. Pro nás nejpoutavější je část Života v korunách stromů, kde zkoušíme býti sovou a dalšími obyvateli. Dozvídáme se, jaký strom a zvíře jsou průvodci naším životem a další zajímavosti. V okolí je několik vyhlídkových míst, ale protože se sem rozhodně budeme vracet, pro tentokrát je vynecháváme a míříme zase o kousek dál.

Přejíždíme do nedalekých Trojanovic. Ne, nejedem za žádným Trojanem, míříme k lanovce, která nás vyveze na Pustevny. V zimním období poměrně vyhlášené místo pro zimní radovánky, dokonce i u nás v Ústí nad Labem a nutno říci, že zima je nahoře od září do června. Dobrá, trošičku přeháním, tak od října do května. Na vršku se vydáváme stezkou do korun stromů, jejíž součástí je Skywalk. Prostě prosklená vysunutá plošina do prostoru, na kterou kdekdo nemá odvahu vstoupit. Jako mladší jsem byl milovníkem kolotočů a výšek, postupem času mi ten elán, na rozdíl od mé odvážné manželky, trošku opadá a tak mi také nebylo úplně nejlépe. I tak ale pocit úžasný a stezka dokonalá. Jak jsem ovšem předestřel, paní zima je tady doma a jen na krátké prázdniny jezdí kamsi, takže já vybaven na krásné a slunečné teplé jaro v údolí svými kraťásky, jsem tady trošku za exhibicionistu. Radegast, respektive vrchol s bájnou sochou ochránce těchto kopců, se odkládá. Alespoň máme opravdu důvod se sem vrátit. Doufám, že tady pak potkáme medvěda nebo vlka z reklamy na pořádně hořké pivo, setkání bude tváří v tvář a zatímco na nás divé zvíře bude cenit zuby, my zachováme kamennou tvář, čímž donutíme zvíře k ústupu. Až potom si vyměníme spodní prádlo.

Medvěd tedy jindy, my už jsme dole v údolí a kam jinam se ještě dnes podívat, než do přírodního skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. Tady už tedy Zlínský kraj. Unikátní stavby, všude spousta jídla a usměvavých lidí, kteří jsou k nám vstřícní. Prostě Morava, tady se žije jinak. Samozřejmě ceny cílené na Pražáky, takže když mi moje žena povídá, dáme bramborák, támhle mají pěkně velké za dvacku, jdeme tam. Až při smažení zjišťuju, že dvacka je za deset deka, za dva super kousky cvakám dvastapět korun. Ale co, chutnají skvěle a co občas nepustit žilou, jak se říká. Po návratu na penzion je taková žízeň, že v nás mizí hned pět poctivých dvanáctek od Radegastu a opět s úsměvem na rtech uznáváme, že naše země je prostě skvost. Ať se jdou všichni vyznavači velkých louží vycpat, tady je prostě ráj. Nevěříte? Neseďte doma a pojďte ven, sami uvidíte.