Říp, Roudnice nad Labem

Vydáváme se opět na jeden z téměř povinných míst pro obyvatele Čech a Moravy. Na místo, odkud Praotec Čech pohlédl a rozhodl se zde usadit, alespoň co vypráví legenda. Tenhle kopec, ať je to s ním jakkoliv, je vidět již z dálky. Nejvyšší bod leží téměř 461 metrů nad mořem, na kterém stojí rotunda sv. Jiří. Celý kopec i s touto stavbou jsou národní kulturní památkou, jde však o soukromý pozemek. Celý Říp by měl dodnes patřit rodu Lobkowitzů, nemýlím - li se. Nicméně dle tradice by na vrchol za svůj život měl vyjít každý Čech i Češka, vyrážíme tedy po dálnici D8 a sjíždíme na exitu 29. Poté pokračujeme po silnici 246 až do obce Krabčice, odkud nás již vedou ukazatele na záchytné parkoviště přímo pod kopcem. To je zpoplatněno 50-ti korunami. Poměrně často se tu konají různé akce a poutě a asi by stálo za to sem vyrazit v některém z těchto dnů, ale při pohledu na parkoviště usuzuji, že vlastním vozem pak nemáte absolutně šanci. Předpokládáme, že z Roudnice nejpravděpodobněji je zajišťována kyvadlová doprava, ale to se určitě dá zjistit. My si vybíráme termín bez akcí, tudíž v poklidu parkujeme našeho plecháčka na místě k tomu určenému a vyrážíme vzhůru. Na Říp můžete severní, nebo jižní stranou. Údajně ta jižní nabízí hezčí výhledy, my však volíme tu kratší, tedy prvně jmenovanou. Zhruba v polovině výšlapů se zastavte na vyhlídkách, z našeho směru jde o Mělnickou, z druhé strany o Pražskou. Zároveň lze zajít i na Roudnickou. Je nutné poznamenat, že kopec je místy dosti prudký a netrénovaný valibuček jako já, má trošku problémy, zatímco má atleticky založená žena i s dcerkou sice pomalejším tempem, zato na jeden zátah zvládají túru vzhůru. Rozhodně nedoporučujeme stoupat na kopec s kočárkem, i když i takové odhodlance jsme potkali, ba i cyklisty. Na vrcholu míříme k rotundě, kde je zpoplatněn vstup. Nakonec ovšem ze záměru návštěvy couváme, cena šedesát korun by nebyla nijak přehnaná, pokud by člověk mohl vystoupat do patra a pohlédnout do údolí. To však není možné a za cenu vstupného si můžete shlédnout kreslený film o legendě Řípu, v trvání asi pěti minut. Necháme na každém z vás, zda toto podpoříte. O kousek zpět je příjemná restaurace v přírodě, nebo spíš občerstvení, kde si dávám ledovou kávu, manželka vynikající malinovku, dle jejích slov a dcerka párek v rohlíku. Připojuji se ke chvále, ledová káva byla opravdu káva, tak dobré ledové kafe jsem ještě nikde neměl. Po několika chvílích se vracíme stejnou cestou zpět, zastavujeme se ještě jednou na vyhlídce a poté pod úpatím kopce u vzpomínkové desky. Píše se v ní, jak celá oblast byla a je zasvěcena zemědělství, jak zde šel čas a opět musím konstatovat, že naši soudruzi vládnuvší několik desítek let by si zasloužili mrskat za každého kohouta kokrhání. Je zde uvedeno několik osudů místních zemědělců a zase zde na nás dýchá historie a utrpení obyčejných lidí. Například o ženě, jíž bylo zabaveno malé políčko ve prospěch vznikajícího JZD, byl jí zabaven dům s veškerým majetkem a byla ji uložena povinnost odstěhovati se s osobními věcmi do náhradního ubytování, jež jí místní soud poskytl. Nové bydliště se nacházelo ve městě Šumperk a měla tam paní odjeti druhého dne vozem, který bude přistaven na náklady státu v šest hodin ráno. K tomu jí byl vysloven doživotní zákaz se vrátit. Samozřejmě je tento příběh relativně zkrácen a je jich zde více. Mnohdy slýchávám, že za komárů bylo lépe. Zajeďte si sem nebo třeba do Jáchymova, poslouchejte a čtěte, co se v našem státě dělo nám obyčejným lidem, aby jste si tahle moudra příště strčili do, však vy víte kam. Ale ještě k hloubější historii, konkrétně k osobě Praotce Čecha, na druhé straně, tedy pod Pražskou vyhlídkou leží obec Ctiněves. V té je údajně pochován.

Po zdolání Řípu se zastavte v nedaleké Roudnici nad Labem. Historické jádro s okolní zástavbou jsou chráněnou městskou památkovou zónou. Kousek pod náměstím stojí přes řeku Labe starý kamenný most, který byl postaven jako třetí u nás a jako první v historii přes řeku Labe. Dále zde můžete navštívit kostel Narození Panny Marie. Pokud by jste chtěli zavítat na místní zámek, jež stojí přímo u náměstí, budete zklamáni. Od druhé světové války sloužil jako kasárna pro německé, poté i české vojáky a až do roku 2008 zde sídlila vojenská hudba, což jako jinde zanechalo skoro nenapravitelné následky. Dnes již sice zámek patří zpět rodině Lobkowitzů, což je dobře, protože náš stát je hospodář za všechny prachy v lecčems, natož v památkách, přesto je zpřístupněna jen asi polovina za relativně rozumné vstupné. Zároveň můžete nakouknout do zahrady zámku, upozorňujeme ovšem, že návštěvní dny, hodiny a obsazenost je rozhodně dobré si předem zjistit. My ale míříme na druhou stranu do kopce. Po modré a červené trase totiž zanedlouho stojíme před pěknou rozhlednou. Kratochvílova, jak je pojmenovaná, stojí v útulném parku nad náměstím a i přes to, že není nijak vysoká, nabízí mnoho krásných výhledů na okolí, včetně onoho zámku. Pokud můžemem radit, nevynechejte tohle místo, rozhled za to fakt stojí a není to daleko. A na závěr něco na zub. Navštívili jsme Zámeckou restauraci, sedli si na zahrádce a sledovali pohyb na pěkném náměstí. Personál milý a za přijatelné peníze skvělé jídlo. Tak snad jen neseďte doma a pojďte ven. A vlastně dobrou chuť ...