Hostýn

Městečko Bystřice pod Hostýnem je jakousi vstupní branou do nádherných, hlubokých, vlky a medvědem obydlených Hostýnských vrchů. Alespoň dle místních, kteří mají svůj svět tady a všechno dále za Buchlovickými kopci je Praha. Dokonce jsou zde i tací, kteří nemají páru o nějakém Ústí nad Labem, což je podivné, na straně druhé mají o to jednodušší život. Žije se tady pro tohle místo, svoje město, okolí a lidi. Co je támhle někde pod nadvládou Prahy, která jakoby neměla vůbec na tento kraj vliv, je nezajímá. Možná i proto je město krásné, čisté a plné zeleně i přes davy turistů mířících na jedno z nejznámějších poutních míst. Trošku vadou na kráse je hlavní dopravní tepna, spojující východ země s krajským městem, vedoucí centrem města. Co naplat, sem moc peněz z bohaté Prahy neteče. Po prohlídce města míříme taktéž na vrch Hostýn, tedy na poutní místo. Autem se nahoru nesmí, jen ve vybraných případech a policie to striktně hlídá, ukryta v nedalekém houští. Na pokraji města tak využíváme rozsáhlé parkoviště právě pro návštěvníky Hostýna. Parkovné stojí stováka na celý den, trošičku mne mate informace na parkovacím lístku: platnost 48 hodin. Nedaleko odtud, prakticky přes silnici, je zastávka autobusu, který nás a další návštěvníky vyveze za dvacku na kopec. Autobusy jezdí po celý den v pravidelném taktu, nemusí se tak nikdo bát, že by se sem nedostal. Další možností je jet na kole či jít pěšky, poslední jmenovanou variantu jsme se rozhodli využít na cestu zpět. A dobře jsme udělali, ale nepředbíhejme. Coby dup jsme na vrcholu, odkud je nádherný výhled do údolí. Už jen pár schodů, pro imobilní návštěvníky je cesta o kousíček delší, nás dělí od baziliky. V té průběžně probíhají bohoslužby a modlitby, jedná se o neuvěřitelně silné a energické místo. I sem však dolehl mamon, neboť hned v sousedství baziliky vyrostl moderní hotel. Po krátké modlitbě a zapálení svíček za naše blízké zemřelé vycházíme z baziliky a jdeme si projít krásnou křížovou cestu, po které nemůžeme vynechat výstup na nejstarší kamennou rozhlednu na Moravě. Vstup na Hostýnskou kamennou rozhlednu je zpoplatněn 30-ti korunami. Výhled nejen na údolí, ale i na Hostýnské vrchy a za jasného počasí Praděd, jsou k nezaplacení. Po chvíli sestupujeme zpět pod baziliku a i tady narážíme a nemůžeme neminout několik bister s klobáskami. Což o to, jídlo a nabídka nápojů je asi pochopitelná, ale proč i tady se najde několik prodejců plyšových pavouků, hus, gumových bonbónů, lázeňských oplatek a dalších blbostí, které k tomuto místu prostě nepatří. Nu což, stejně to funguje i jinde a odpovědným to nevadí. Pro cestu zpět na rozdíl od mnohých jiných, využívajících autobusovou linku, vyrážíme vstříc údolí pěšky. Cesta to je minimálně v polovině cesty příkrá a krkolomná, pro kočárky absolutně nevhodná a ještě že jsme nechtěli jít pěšky i sem. Teda chtěli, ale cesta busem byla přesvědčivější. Nakonec jsme sestup zvládli a procházka to byla příjemná a pěkná, leč trošku unavující. Prakticky je pak jedno, zda se z vrchu pěší dobrodinci vydají po červené nebo modré, obě se brzy spojují a náročnost je vlastně úplně stejná. Jde i přes trošku namožené nožky o jedinečné místo, které stojí za to zachovat i generacím po nás, ale především stojí za to jej vidět, proto neseďme doma a pojďme ven.