Karlovy Vary
Král Karel IV. při honu pronásledoval jelence. Ten ve snaze prchnout před družinou lovců, na dno strže skočil, v níž zhynul. Lovecká skupina vedena samotným králem sestoupivší na dno ke zhynulému zvířeti (až o několik set let později je jelenec označen za kamzíka), nachází zde vyvěrat horký pramen. Císař a vládce rozhoduje o založení osady, jež se v budoucnu v město rozšíří a vždy pozvedne se z požárů a záplav. Nechť na počest jméno krále nese a tak vznikají Karlovy Vary. Dnes lázně světoznámé a mohli bychom psáti o centru města, kolonádě, o pramenech a vřídlu. O sklárně Moser, porcelánu a Becherovce. Jenže o tom píší všichni, jako by Karlovy Vary ničím jiným nebyly. A přitom k léčení patří procházky a husté lesy s množstvím cest k tomuto účelu, s lavičkami a altány. Pojďme společně do lázeňských lesů nahlédnout.
Karlovy Vary jsou dostupné z mnoha směrů vlakem, autobusem a nebo vlastním vozem. Poslední uvedenou variantu volíme i my, plecháčka necháváme v centru, kde je dostatek parkovacích míst, i když zpoplatněných. Na místní centrální stanici MHD (Tržnice) nasedáme na linku číslo 8. Ta jede jednou za hodinu a u Tržnice začíná, takže směr si fakt nespletete. Vystupujeme na zastávce Hůrky. Už z autobusu, jehož trasa vede po staré Pražské silnici, je krásný výhled na hotel Imperial, jež se stal jakousi dominantou města. Od zastávky v místní části Hůrky jdeme do mírného stoupání po asfaltové silnici k Goetheově rozhledně dle viditelného značení.
Goetheova rozhledna je přístupná veřejnosti dle platné otevírací doby za mírné vstupné. My jsme tady před otevíračkou, škoda, protože výhled z ní na lázeňské město je prý krásný. Rozhodně ale nevynecháváme stezku strašidel, která je určena všem, tudíž nejen pro dítka. Kebluka, Mrakomor, Foukatán a Čmundimůra jsou jen některá z mnoha strašidýlek, která na vás číhají. Velmi líbivá a naučná stezka je krátká, nenáročná a bude se určitě všem líbit. Odtud pokračujeme po žluté přes Ottovu výšinu na další vyhlídku. A lesů se nebojte, cesty jsou zpevněné, pravidelně upravované a především, dobře značené.
Tři kříže, ke kterým přicházíme, dostaly název na základě tragické události. Při stavbě hotelu zde údajně pádem ze strmého svahu umírá otec a jeden ze synů, při záchraně pak i syn druhý. Těžko říci, zda se jedná o mýtus, či skutečnost. Pro mýtus hovoří fakt, že stejných tří křížů s obdobnými historkami najdeme po republice více, místní ale budou tvrdit, že jedině tady je příběh pravdivý. Pro skutečnost pak mluví nedostavěný kamenný hotel, jehož základy zde i s popisky vidíme. Pak samotné kříže. Výhled na město je odtud ovšem skvostný. Na úpatí kopce stojí pro účely výhledů dřevěný altán, který je průběžně udržován. Velmi podobně je pak řešen výhled o pár metrů níže na vyhlídce Camera Obscura. Kolonáda s promenádou jako na dlani. Pokračujeme dále po žluté a okolo tělesa nedostavěné lanovky, které místy tak trošku nahání hrůzu, sestupujeme do města. Občas se tu a tam objeví spanilé plány na dostavbu, ale jak se rychle objeví, stejně rychle zmizí. Míjíme i nedostavěnou střední stanici lanovky, jež dávno vyhořela a na kraji lázeňského území vypadá spíše jako zbytek kapličky s garáží. Došli jsme až k samotnému Vřídlu, kde mimo tryskající horký pramen obdivujeme i kostel sv. Máří Magdalény.
Přecházíme Divadelní náměstí, dříve Leninovo, okolo městského divadla a v sousedství věhlasného grandhotelu Pupp nastupujeme do lanovky Diana, která nás vyveze ke stejnojmenné rozhledně. Lanová dráha je více než sto let stará, vozy však prochází postupnou modernizací, aby se někdo nebál. Mezistanice Jelení skok je v tuto chvíli méně významná. Na vrcholu již vystupujeme a žasneme. Rozhledna tyčící se nad městem je z daleka dobře viditelná a zatímco lanovka je zpoplatněna více jak stokorunou, na ochoz rozhledny je vstup zdarma a můžete si vyšlápnout schody, nebo se vyvézt výtahem. Výhledy na Slavkovský les a Krušné hory vás bezpochyby nadchnou. Na Dianě, jak se říká celému vrchu kromě rozhledny, navštivte i Motýlí dům a v porovnáním s tím v Praze, kde jsme také byli, je tady opravdový luxus. Vstupné není závratné a druhů poletujících barevných motýlů je zde opravdu více jak dost. I prostředí pralesa je téměř dokonalé. Opakovaně se do Karlových Varů vracíme a vždy je Diana jedním z našich cílů. Pro děti je zde i mini zoo a nemalým lákadlem je restaurace s několika pávy, kteří se mezi hosty vznešeně prochází. Ta vybízí k malému posezení, kdy každý rok nabízí jiná piva, jiná jídla, ale zklamáni snad nebudete. Před odchodem si v blízkosti restaurace nezapomeňte vytisknout pohled Karlových Varů s vlastní fotografií.
Zpět můžete sjet lanovkou do mezistanice, popřípadě až dolů, nebo jako my se vydat pěšky. Svezením se bohužel vyhnete nejen vyhlídce Karla IV., ke které si musíme trošičku zajít. Není to však daleko a jde se po hřebenu ve stínu lesa. Ten samý les však znemožňuje výhled z ochozu krásné vyhlídky. Vracíme se po chvilce na stezku k Jelenímu skoku. Další a tentokrát s parádním výhledem na údolí lázeňského území s říčkou Teplou, je věnována caru Petru Velikému. Tato vyhlídka nás a mnohé další nějak učarovala. Nejde o jedinou krásnou vyhlídku v tomto kousku lesa, kousek dál je další, pojmenovaná Kristýnka. Na každé takové vyhlídce se můžeme nejen kochat krásnými výhledy, ale zároveň posedět a načerpat nové síly, je-li potřeba.
Jelení skok je naší poslední zastávkou na túře po vyhlídkách města. Vlastně nás navrací k úvodu tohoto výletu. Vyhlídka Jelení skok je z údolí méně viditelná, naopak výhled pěkný a dominantou je kamzík. Vysvětlení bylo již v úvodu a tak si pohladíme sympatickou terén kozu, vyfotíme se s ní a pokračujeme dále. Pohledy na město plné turistů, prameny a vřídlo jsou nádherné.
Okolo již zmíněné Kristýnky se vydáváme dolů po Sovově stezce. Ta nás dovede nad Zámecký vrch, kde kdysi jezdíval do spodní kolonády historický výtah. O jeho opravě se mluví dlouho a jako turisté a já jako rodák, doufáme, že bude počin dokonán. Procházíme okolo výletní restaurace Malé Versailles, do které mne rodiče brávali jako kluka, kde se pořádaly odpolední tanečky a přicházíme k ruskému kostelu. To není úplně ten pravý název, jde o pravoslavný chrám sv. Petra a Pavla se zlatou věží. Označení kostela nejmenované země vzniknul u místních, díky množství turistů z východu a název se udržel do dnešních dní. Popravdě, mezi šedesátým osmým a devadesátým rokem se určitý druh turistů rozpoznával dle vojenských uniforem. Dnes je chrám přístupný turistům a opravdu ho nelze minout. Tady náš výlet už ale opravdu končí, sestupujeme do města a jsme nedaleko od Tržnice, ze které jsme vyráželi.
Den jsme strávili ve Varech, lázeňském městě, procházkou lesem. Na čerstvém vzduchu a bez přítomnosti tisíce turistů byl den přímo překrásný. A právě takové můžou být i ty vaše Karlovy Vary, proto neseďte doma a pojďte ven..