Nové Město na Moravě
Opět cestujeme, tentokráte za sportem. Ale nejen za ním, samozřejmě. Nechte se tedy dnes pozvat do malebného kraje naší zemičky, kde není živo jen sportem, nýbrž hlavním důvodem je touha poznání. To už ovšem parkujeme uprostřed menšího a na jaře poklidného městečka.
Nové Město na Moravě. V samotném centru je parkování o víkendech a svátcích zdarma, okolí je upravené a čisté, leč poněkud liduprázdné. Ihned si všímáme tří kostelů, evangelického, katolického Sv. Kunhůty a také o kousek dále pohřebního Nanebevzetí Panny Marie. Ty nejsou jediným zajímavým místem, samotná stará zástavba náměstí je kouzelná a v jednom z oněch snad původních domů nacházíme místní muzeum. Slečna v pokladně je velice milá a za vstupné 60 kaček máme možnost prozkoumat několik expozic. A čemu jinému by se zde měla část věnovat, než lyžím a sportu s nimi spojeného. Fotografie známých i zapomenutých sportovců a milovníků lyží, několik medailí a povídání o životních příbězích, které v několika případech díky vládnoucí garnituře nebyly zrovna šťastné. Podstatně menší, leč stejně zajímavá, je expozice věnovaná sklu z Mariánských hutí u nedalekého Herálce a Českých Milov. Velice nás ale zaujala část věnovaná Pernštejnským ženám. Ony totiž velkou měrou přispěly k procesu formování Evropy a její kultury. Ano, právě tyto ženy, respektive dcery Marie Manrique de Lara a Vratislava z Pernštejna vyrůstaly po boku habsburských princezen, čímž se jim dostalo stejného vzdělání, a to včetně několika cizích jazyků. Prameny uvádí, že bravurně ovládaly češtinu, latinu, němčinu, italštinu a některé i francouzštinu. To proto, že nikdo předem nevěděl, z jaké části Evropy jim bude vybrán manžel. Psalo se 16. a 17. století, to pro úplnost a díky svým znalostem byly provdány a ovlivňovaly tak tok dějin od Madridu přes Prahu až po Neapol či dokonce Milán. Ale nejednalo se jen o kulturu, především díky nim a faktu, že mezi sebou zůstaly v kontaktu, se tak k nám dostávala například dobová móda, pochutiny a dokonce tabák. Vlastně šlo o jakýsi rodinný klan, neboť dívek bylo... Ale kdepak, to už bychom prozradili opravdu mnoho. Počet, jména, osudy a tajemství dívek i celého rodu se dozvíte z velmi poutavé expozice ve zdejším Horáckém muzeu.
A tady se i poprvé setkáváme s pojmem "oslí pohřeb", nebo také "psí", chcete-li. Rozhodně nešlo o krátkodobou akci, neboť dle zjištění se takto pohřbívali kacíři, sebevrazi a společenští vyvrhelové od 11. století až do druhé poloviny století 18. Dokonce, pokud posmrtně byl někdo označen za kacíře či snad dokonce za heretika, tedy člověka, jež doma uschovával zakázané knihy, byl posmrtně exhumován a jeho ostatky byly odvlečeny za městské hradby. Místo posledního odpočinku pak bylo v blízkosti křižovatek nebo pod šibenicí. Dokonce bylo myšleno i na případy, kdy již nešlo tělo vykopat, v tom případě byl hrob zmrskán pruty. Dnes nám to přijde dosti úsměvné, leč právě tady v Novém Městě na Moravě máme informace o ne zrovna malém počtu takto potrestaných a říkáme si, že život tady asi žádná pohádka nebyl.
Abychom naši návštěvu nekončili úplně pochmurně, Bočkov později přejmenovaný právě na Nové Město na Moravě je pořadatelem Světového poháru v biatlonu (i horských kol) a občas i Mistrovství světa v biatlonu, jako zrovna letos (2024) a Zlaté lyže Českomoravské vrchoviny, jež je od roku 2006 součástí projektu Tour de ski. Mimo zimní období je možné si tratě, tedy po asfaltovém povrchu projít nebo projet na kole, kdy trasy jsou v délkách 11 a 18 kilometrů a zavedou vás mimo jiné i ke skokanským můstkům. Pro úplnost uveďme, že mezi rodáky patří například Martina Sáblíková, či sestry Stárkovy (Dycky Most). Město je dostupné autem, vlakem i autobusem, a to i přímým spojením z Prahy, Ostravy, Brna nebo Jihlavy.
Tak a teď už neseďte doma a pojďte ven objevovat krásná i tajemná místa.