Andělská Hora, Chyše, Valeč
Pojďme se dnes vypravit za anděly, vojskem a historií. Vypravíme se do Karlovarského kraje.
Dnes se budeme držet okolo silnice 6 vedoucí z Prahy do Karlových Varů, města léčebných promenád, léčivých pramenů a davů turistů. Tam ale nedorazíme a k první zastávce sjíždíme na exitu 83 dálnice D6 směr Valeč. Zde se nachází renesanční zámek, jehož útroby i rozsáhlý park vybízí k návštěvě. K prohlídce je Braunův sál, konírna i skleníky. V zahradě je celoročně vystaveno několik umělecky ztvárněných soch od Matyáše Bernarda Brauna. Za zmínění stojí tzv. Iluzivní brány, tedy stavby, skrze něž lze nahlédnout do jiných světů. Během léta se zde pořádá několik kulturních akcí, parkování je zdarma a vstupné velmi přijatelné. A jak to tak bývá, Valečský zámek ve své historii sloužil mimo jiné jako domov pro korejské děti, později dětský domov, než v dubnu 1976 vyhořel. V průběhu několika let prochází zámek obnovou a mimo dnes opět krásný zámek je k obdivu bezpochyby kostel Nejsvětější trojice. Je možné vystoupat obnovenou křížovou cestou na vrch Kalvárie, odkud je na Valeč i Doupovské hory překrásný výhled. Jedná se o jedinečné místo v blízkosti vojenského prostoru, avšak plné klidu a pohody. U vojenského újezdu Hradiště, tedy Doupovských hor, ještě chvíli zůstaneme. Název vrchy dostaly po městě Doupov, do kterého vedla železnice, bylo velmi dobře kulturně vybaveno, dokonce zde bylo dosti průmyslových výroben. Mohli bychom z mnoha zdrojů vybarvit město a obce v růžových barvách, jenže potřeba vojenských cvičišť z obav 3. světové války tomu chtěla, že celé Doupovské hory byly vysídleny a zabaveny pro potřeby armád k výcvikům obrany proti nepříteli. Můj subjektivní dojem je, že účinek toho všeho byl jednoznačně prokázán v šedesátém osmém, kdy okupující armády, zejména tedy ta sovětská, zde zůstaly po několik desítek let. Dnes město duchů, jak se dodnes mezi obyvateli okolních měst a obcí říká Doupovu, mě nepřestává lákat k návštěvě. Dokonce jeden čas vláda uvažovala, že by nám nadšencům udělala armáda radost a prostor vyčistila a zcela opustila. Bohužel úklid munice, a to i té nevybuchlé včetně min a podobně by stálo majlant a tak se od záměru upouští. Netuším, do jaké míry je prostor střežen, každopádně tabule upozorňující na vojenský prostor jsou pravidelně obnovovány a představa, kolik nebezpečí v prostoru asi číhá, mou manželku od mé touhy se sem někdy podívat značně odrazuje. Bohužel tak moc nepočítám s tím, že budeme mít možnost někdy odhalit mnohá tajemství Doupovských hor před obsazením vojáky i po něm.
Ale k cílům, jež jsou dosažitelné. Vracíme se k dálnici a tu přejíždíme na druhou stranu, aby jsme za nedlouho již stáli na náměstí v Chyši. Obec se zámkem a zámeckým pivovarem Lažanských, tedy v soukromých rukách. Rodu Lažanských zámek patřil i dlouho před válkou a dokonce se jedná o snad jediný, nebo snad jedinečný zámek, který měl ve svém sousedství vlastní letiště. Pozoruhodné bylo, že se jednalo o klasický travnatý povrch, kdy prostor byl často blízkým potokem zatopen a tak bylo použití dráhy dosti nebezpečné. Je dochována zmínka, kdy při přistání šlechtic křídlem setnul místnímu člověku, jež se zrovna pohyboval po dráze, hlavu. Nutno dodat, že šlo o hluchého a tudíž nemohl letoun slyšet. Zajímavostí bychom ale našli celou řadu, mezi něž bezesporu patří první sedmiměsíční angažmá Karla Čapka, kdy byl učitelem a vychovatelem budoucího pána Lažanského a poté současní Lažanští, ač nejsou přímými potomky majitelů, stavbu opravili včetně pivovaru, který zde býval asi od 15. století a ustoupil až větším pivovarům v okolí, tady v Karlových Varech, ale třeba i velkému pivovaru ve Valči. Parkování v obci je zdarma, vstupné odpovídá krásně zrestaurovaným interiérům zámku a zmíněný pivovar nabízí pěkné prostředí a klidnou atmosféru. Není to ale jen zámek se zajímavou minulostí, obec Chyše láká ještě k jiným pohledům z okolní krajiny a jakému si duševnímu relaxu, ke kterému můžou přispět i stáje známého žokeje. Konkrétně významným obyvatelem obce je Josef Váňa, jež zde vychovává budoucí koňské šampiony. Osminásobný vítěz Velké Pardubické, vždy usměvavý a plný elánu. A nutno doplnit k zámeckému interiéru, zcela bez pochyby si všimněte nástropních dochovaných olejomaleb od Petra Brandla, jež je označován za mistra českého baroka.
Nyní se vydáváme k tomu největšímu taháku dne. Vracíme se na dálnici a pokračujeme směrem na Karlovy Vary několik kilometrů. V době našeho výletu není dálnice dostavená, takže odbočujeme na klasické křižovatce vpravo ke zřícenině hradu, jež je z dálky vidět. Jedná se o Andělskou Horu. Ačkoliv dnes stavba stojí v blízkosti hlavní silnice a není tak možné stavbu přehlédnout, dříve tomu tak nebylo. A že se tady děly věci. Tak třeba z historie se dochovala zmínka o jakési Polyxéně, jež zde žila a krutě lidem vládla. Byla bohatá, mladá a snad i krásná, jen jedno jí chybělo. Dítě, po kterém moc prahla. Jednoho dne se jí snad ve snu zjevil anděl, který jí řekl, aby udělala dobrý skutek, takový čistý od srdce. Krutovládkyni to trvalo řadu dní a týdnů, než přišla na způsob, jaký skutek udělat. Napadlo ji, že bude péct měšťanům koláče a tak také učinila. Stejně dlouhou dobu pak trvalo lidem, než jí dobrý skutek uvěřili, ale nakonec se vše povedlo, v míru a lásce s měšťanstvem žila, koláče pekla a lidu zdarma do města nosila a tak se jí dcera narodila. A jméno dostala Andělka a hora s hradem Andělská Hora. Od těch dob se zde v den narození malé Andělky dodnes slétají andělé, kteří hodují andělské koláče. Nedoporučovalo se a ani dnes by lidé neměli tuto noc anděly rušiti, neboť od každého narušitele se prý andělé odvrátili a zlý osud jej tak potkal. Každoročně se v tento den ve městě konala pouť a i já jsem několikrát coby dítko byl přítomen. Dopoledne se pekly andělské koláče, které na hrad mladé dívky, jež po dítku toužily, vynesly a andělům ponechaly. Tato děvčata prý do roka porodila. Od odpoledne se ve městě hodovalo, jedlo, pilo, zpívalo a tančilo až do rána a prý byl z hradu slyšet rej. Nevím, přes hlahol dospělých jsme nikdy nic shora neslyšeli, ale zapálené louče na hradě nám naháněly trošku hrůzu a vzbuzovalo zvědavost zároveň. Nikdy jsme ale na hrad nevylezli. My ale stoupáme na zříceninu hradu za bílého dne a i v jiný den, takže strach nemáme, ba naopak jsme plni očekávání. Výhled je nádherný, zejména ony Doupovské hory jsou krásnější, než jaké je známe z vyprávění. Jakási nadpřirozená síla, snad andělská, je zde patrna. Je jedno, zda nám věříte nebo ne, kdykoliv sem vyražte a zjistíte sami, co se tady děje. Jen tu jednu jedinou noc se Andělské Hoře vyhněte.
Ještě jeden důležitý tip. Restaurace U Lípy Krušovice u staré pražské, není to tedy hned vedle, ale vaří tady fantasticky. Více v našem menu.
Krásný den se nám povedl, i vám se povede. Tak už neseďte doma a pojďte ven, andělé vás doprovodí...