Kryrsko
Město Kryry na hlavním tahu 1/6 Praha - Karlovy Vary, jež se může pochlubit letním kinem a novým atletickým stadionem. Na vrcholku nad městem stál dlouhá léta hrad Kozihrádek. V roce 1905 město oslavilo 100 let a na počest se na místě hrádku staví rozhledna, jež získá jméno německého básníka Schillera. Zcela zaslouženě a právem, neboť tohle romantické místo si jiné jméno snad ani nezaslouží. Na kopec vedou tři cesty, jedna z nich je sjízdná pro automobily, druhá je značena jako Křížová cesta, my stoupáme po svých a po krátké chvíli již stojíme před samotnou krasavicí. Původně měla tři ochozy, bohužel jeden z nich, dřevěný, již musel býti stržen. Nic to rozhledně ale nesebralo na kráse, prostě poutavé místo, odkud je nádherný výhled na Doupovské, Krušné hory a České středohoří. Rozhledna je otevřena o víkendech a svátcích, nebo po předchozí domluvě. My jsme zde však pozdě a proto nemáme příležitost vystoupat 127 schodů a pokochat se pohledem z horního ochozu. I přesto můžeme říci, že naše země je naprostý skvost. Jako důmyslné se nám jeví financování provozu rozhledny, kdy část je pronajata mobilním operátorům a právě výtěžek z pronájmu je použit na chod této krásné stavby. Tak to vypadá, když někdo spojí příjemné s užitečným.
Pokračujeme severně odtud, nedaleko lze navštívit a určitě člověk neprohloupí, Krásný Dvůr u Podbořan s rozsáhlým a krásným parkem a zámkem. Tam jsme již byli (již v článku Lounsko, Žatecko) a tak míříme ještě o kousek dál. Téměř kopírujeme hranici vojenského újezdu Hradiště známého spíše pod názvem Doupov. Projíždíme Mašťov a Radonice do nedalekého Vintířova. Malá dědina, kam snad už ani autobus nejezdí. Nenechme se zmást tím, že je zde v obci zámek. Je v tak dezolátním stavu, až běda. A dokonce to vypadá, že se s ním ani nic dít nebude. Takže první pohled více jak co jiného, nahání hrůzu a dokonce se shodujeme, že by se zde dal natočit docela dobrý horor. Kulisy už tady stojí. Míříme ale nad obec ke kapli Panny Marie Pomocné. Nejen že je odtud krásný výhled do širého okolí, ale především je cesta lemována zvláštními sochami, které je třeba si pozorně prohlédnout ze všech stran. Zrození a smrt, dívka s křížem nebo anděl strážný, to jsou jen některé z nich a jedná se vskutku o dosti zvláštní a zajímavý počin. Na vrchu samotném je Lapidárium zaniklých obcí Doupovska, včetně okresního města Doupova samotného. Kdysi do něj jezdívaly vlaky a autobusy, stávaly v něm továrny a celé Doupovské hory byly živým krajem země. V letech 1945 až 55 bylo vojskem obsazeno a zničeno 65 obcí, vystěhováno na 17 tisíc obyvatel a dnes už lze najít jen základní kámen, část schodiště či štít domu, a to právě tady pěkně s popisky jednotlivých obcí. Ve spojení se sochami, hrůzu nahánějícím zámkem a utlumeným životem díky vojenskému prostoru na dosah, jde o poměrně ponuré místo se silnou smutnou energií a přehršel lučního kvítí všude okolo tomu jen napomáhá. I taková místa za naši návštěvu ale stojí a čím více nás taková místa navštíví, tím veselejší místa se z nich budou stávat. Tak tedy neseďme doma a pojďme ven.