Loket a okolí

Karlovarský kraj nabízí nespočet možností pro cyklo i pěší turistiku.

Jedním z míst, kam stojí za to vyrazit, je město Loket, jehož nepřehlédnutelnou dominantou je překrásný hrad. Najdete jej nedaleko Karlových Varů. Název údajně vznikl z ohybu řeky, která se zde skále a na níž stojícímu hradu vyhýbá a z výšky připomíná ruku ohnutou v lokti. Samotné městečko je velmi živé, najdete zde i rodinný pivovar Svatý Florián, kde výborně vaří jídlo i vlastní pivo. To mělo možnost ochutnat hned několik významných hostů, mezi které patřil například herec Richard Gere a moc si pochutnal. I my můžeme jen doporučit, Ale výběr z pestré škály restaurací necháme samozřejmě na vás.

Velice krásným a tajemným místem je samotný hrad. Váže se k němu hned několik pravdivých i podivných legend. Ví se, že zde Jan Lucemburský věznil Elišku Přemyslovnu, tedy svou ženu i s jejich potomky, mezi které patřil Karel IV. V jeho třech letech zde není vězněn poprvé, leč to má býti naposledy, kdy se shledává se svou matkou. Ta je s ostatními převezena na Mělník, zatímco Karel IV. zůstává zde. O několik let později na hradě často pobývá a právě Loket hraje velkou roli v legendě o honbě na jelence, jehož zoufalý skok do údolí vyvěrajících horkých pramenů, dává vzniknout Horkým Lázním, později tedy městu Karlovy Vary. Také víme, že po dlouhá léta hrad sloužil jako vězení a dosti kruté, za vlády Rudolfa II. je zde vězněn a umírá Jan Popel z Lobkovic. V roce 1422 sem měl dopadnout meteorit o velikosti koňské hlavy, který je dnes, respektive jeho část, neboť úlomky jsou dnes vystaveny v několika světových muzeích, k vidění v překrásných interiérech hradu. Snad se mělo jednat o vyslyšení ďábla jedné čarodějnice, jíž manžel neprávem vězněn byl a ona tímto seslala svůj hněv na zlomyslného a arogantního purkrabího, který se jí vysmál. No, díru po meteoritu hledáme marně, jisté je jen to, že jde o opravdový meteorit, kterému tady neřeknou jinak, než Zakletý purkrabí, tak snad že by? Samozřejmě je hrad, velmi zachovalý a krásný, nemalým lákadlem, přesto nejde jen o něj. Přímo pod ním a širým nebem se zde v létě koná několik kulturních akcí a atmosféra, která je tady v Lokti, jinde prostě není. A zpět k legendám, říká se, že by si každý návštěvník měl dát pozor na Gottstaina. Povídá se, že tenhle vládce loketských skal a kamenů bedlivě střeží město a každému, komu se zjeví na hladině řeky, hojnosti dopřeje. Také, každému dotknutivšímu se jeho dopředu česaným vousům a obdarováním mincí, přání s dobrým úmyslem vyplní. Ale běda, komu se jeho kyje dotknouti zachce. Se zlou se potáže a jeho hněv pozná. Prý takové jedince popadl a už je nikdy nikdo neviděl. No, nevíme, my i přes hlavní tah mimo město vidíme jedině na krásném náměstí spoustu aut. Ale i tady, jako malý kluk, pamatuji čilý provoz aut, autobusů i náklaďáků. Mimo městečko je v blízkém okolí hned několik výletních tras s množstvím vyhlídek na město i řeku Ohři. Vřele doporučujeme a ještě jednou a naposledy se vrátíme k temné historii Lokte. Na konci 19. století se totiž nedaleko narodil v jedné rodině chlapec, jež jméno Karlík dostal, vyučiti se mu povedlo a v Lokti si knihkupectví otevřel. Pilný moc nebyl a brzy se mu podařilo krachu docíliti. Ne příliš dobrý obchodník se tedy do politiky vydal, ale přiznejme si, že ne na úplně správnou stranu, což ale málokdo v době, kdy západ Čech do Sudet padl, mohl tušit. Tenhle Karlík, celým jménem Karl Herman Frank, byl totiž tím, který nechal 10. června 1942 vypálit Lidice. Ale teď už pojďme pryč, do Lokte se dostanete autem, na kole či autobusem, kdy v letní sezoně sem zajíždí městská linka z nedalekých Karlových Varů.

Abychom od těch snad trošku děsivých, přesto dnes krásných a zajímavých míst, nešli daleko, přesuneme se do nedalekého Horního Slavkova. Rozhodně ale ne za množstvím dolů a bývalých továren, nebo snad vězením, které zde dnes stojí, ale za něčím ne příliš vzdáleným, přesto o dost starším. Cestou sem míjíme nenápadnou fabriku. Onou továrnou není nic jiného, než úplně první porcelánka u nás a za dob naší návštěvy ještě stále funkční. Kousek za ní již přijíždíme k náměstí, z něhož odbočujeme po dobře značené cestě k místu, které nese název "Šibeniční vrch". Nedaleký Loket a především jeho právo útrpné, jež dávalo městu právo popravovat, totiž dosahovalo až sem a tak i zde byly možné popravy. Jenže služby kata byly velmi drahé a tak si jej nemohlo jen tak nějaké město dovoliti. Proto takové služby byly objednávány a tak tento, řekněme službu poskytující řemeslník, putoval od města k městu dle objednávek a požadavků. Pak v takovém malém městečku, jakým byl Horní Slavkov a do dnešních dní stále je, i když se trošku rozrostl o sídliště, byla poprava vždy několikanásobná a hlavně, byla to celospolečensky vyhledávaná několikadenní akce. Takoví odsouzení sem často za kamenování, napadání a pokřikování přihlížejícího davu, museli po svých pěkně dojít a v kruhové stavbě bez střechy, která byla na tom samém místě zrekonstruovaná, pěkně pověšeni se svázanýma rukama za zády. Zde pak za dohledu publika z řad měšťanů několik dnů hlady a žízní umírali, někdy jejich utrpení zkrátili hladoví havrani, jež je uklovali. Dnes stojíme na tom samém místě a jakýsi závan smrti je zde stále patrný. Děsivé to místo, k čemuž pomáhá všudypřítomný Slavkovský les. Dnes si můžeme jen představit z popisků informačních tabulí, jak moc útrpné, zajímavé či nelidské to mohlo býti. Rozhodně jde o naprosto fantastické místo a zajížďku sem lze spojit s návštěvou nedalekého Krásna. To už je ale jiný výlet a tedy i jiná kapitola. Jediné, co nám trošku vadí a zároveň už cestou nahání hrůzu, je těleso již zaniklé železnice, která lemovala a tu a tam po mostě křižovala silnici. Dnes již zpustlá a zrezivělá přemostění, zarostlá železnice vystupující z ničeho nic z lesního porostu, místu fakt nepřidá.

A právě takové výlety mají svůj nezaměnitelný náboj, přátelé, trocha tajemna a strachu ještě nikoho nezabila, proto neseďte doma a pojďte ven.