Žebrák, Točník, Hořovice

Při jednom z našich cestovních víkendů míříme na Hořovicko. Jedním z několika zajímavých míst přímo ve městě Hořovice, je barokní zámek z počátku 18. století. Zajímavostí je, že interiéry jsou oproti vnějšímu stylu v empíru, za což může století následující, tedy 19. Jde tedy o poměrně mladý zámek, který nabízí k prohlídce tři zajímavé okruhy, při kterých lze nahlédnout do různých koutů této stavby, tentokrát je náš cíl jiný a do útrob tedy nejdeme. V zámecké zahradě nejde přehlédnout Sluneční bránu, která je zdobena sochami. Na zámku se pak pořádají výstavy a různé společenské akce, hodnocení zámku je velmi dobré a i my, byť jen velmi okrajově, dáváme za pravdu.

Žebrák je název nedaleké zříceniny hradu ze 13. století, do jehož větší části se lze volně dostat. Do uzavřených částí paláce však je nutné zaplatit přijatelné vstupné. Tak jako každý, nebo většina našich hradů, má i Žebrák velmi zajímavou historii. Můžete zde shlédnout model hradu ze 14. století, hladomornu, nebo věž, z níž je krásný výhled do širého okolí. Při komentované prohlídce se dozvíte úplnou historii a osud Žebráku. A proč vlastně takový název? Je to vlastně jednoduché, ale aby jste to věděli, musíte zajet sem. Nemůžeme vám vše prozradit. Jedno vám ale řekneme, v naprosté blízkosti, tedy hned vedle, lze vystoupat na další hrad, takové dvojče.

Točník, ze kterého je krásný výhled na Žebrák, ale nejen na něj, vlastně na celé Hořovicko. Proč ta blízkost? Je to vlastně prosté, po vyhoření hradu Žebrák rozhodl král Václav IV. o stavbě nového, většího a reprezentativního sídla a tím se stal právě hrad Točník. Cesta k němu vede velmi příjemná a dá se zvládnout i s dětskými kočárky. Dokonce na tento hrad bychom doporučili právě výlet s dětmi. Zatímco my obdivujeme i přes různé požáry a nájezdy dobyvatelů dobový nábytek nebo grafitovou výzdobu, capartíci se baví pohledem na medvědy v medvědáriu. Huňáči jsou kouzelní, jakoby byli ochočení, samozřejmě i přes pocit jakési medvědí milosti, jim ručky do výběhu nestrkáme. Vstupné je za hubičku a paní pokladní nám vypráví o tom, jak se sem medvědi dostali, který král a za jakým účelem medvědí příkop nechal zbudovat, nebo že by to nebylo na popud krále? I sem pro odpověď bude nutné zajet, rozhodně jde o velice příjemný, krásný a zábavný výlet. 

Musíme však přiznat, že náš cíl je dnes absolutně pro okolí nezajímavý. Chaloupky, obec na západní hranici Hořovic a restaurace Na Ptákově. Provozují ji skvělí manželé za pomoci svých dětí i rodičů a právě za nimi je náš výlet. Jde o známé mojí báječné manželky, kdy po dlouhých letech dopisování jsem se rozhodl uskutečnit jejich setkání. Zdržím se případných komentářů k mé tchýni, která jela s námi, neboť i ona patří do okruhu známých z Ptákova. Při té příležitosti si dáváme gáblík a musíme říct, že za velmi rozumné ceny se zde vaří přímo skvostně. Píšu to otevřeně, nepatří k mé povaze někoho chválit ze známosti. Jsem otevřený člověk, co na srdci, to na jazyku. Jen šelest si nechávám pouze na srdci. Pojedli, popovídali, popili a hurá zpět do starých výletních kolejí. I když i pro ten dnešní den, stojí za to žít... Tak už neseďte doma a pojďte ven.