U Marka, Lipník nad Bečvou
Náměstí v Lipníku nad Bečvou se připravuje na velikonoce, soudě dle barevných vajec na břízce. Náměstí čisté, pěkné a nás žene žízeň. Ano, dnes nejde o hlad, i když na jídlo také dojde. Dnes ale dle slov v písni, "žízeň je veliká, život mi utíká, nechte mě příjemně snít", po lahodných slaných bramborácích utíkáme pít. Restaurace U Marka čistá a útulná, i když připomíná něco mezi osmdesátkami a devadesátkami. Obsluha patrně také patří mezi inventář, ovšem hbitá, obětavá a usměvavá. A pivo tady mají jako křen. Nejsme úplně vyznavači Radegastu, ale tak skvěle vychlazené pivo, klobouk dolů. Mizí v nás hned pět kousků. Zatímco si má manželka rovná a prohlíží fotky z dnešního dne zároveň, propadám své úchylce pozorování lidí. O dva stoly dál sedí nesourodá trojice. Dva kluci a naproti nim jedna dívka. A mezi nimi problematika neopětované lásky, ona chce jednoho, ji ten druhý a ne a ne se to potkat s pochopením. Ach jo, také jsme byli mladí. Vracím svou pozornost mé milované manželce a sem tam po očku sleduji, jakým směrem se to vyvíjí u mladých. Jak jsem již předestřel, končíme u pátého kousku, což normálně nejsme schopni vypít, platíme a loučíme se s lokálem, zatímco intouš láká otrávenou mladici z toho, že její idol je ten tam. Dnes není opět nikdo vítězem. Na druhý den míříme zpět, tentokráte na oběd. Žádné pivo, žádní mladí. I jiná směna, také očividně patřící k místnímu inventáři. Již méně usměvavá, ale stejně příjemná. Inu, kdo by se v poledne smál, když se zavírá před půlnocí, že ano? Objednáváme si z několika hotovek, po chvíli se nám nese na stůl. Výběr je opravdu pestrý, přinesené porce přiměřené a peníze velmi lidové. I nyní jsme maximálně spokojeni a při cestě na nedaleký Helfštýn se můžete třeba tady zkusit najíst. Určitě neprohloupíte a my vám přejeme dobrou chuť.