Pražské výhledy
Dnes vás zveme do matičky měst, Prahy. Davy lidí, hluk a nevíme co ještě, ale co když jsou i místa, která dokážou překvapit?
Pokud se řekne Praha, matka měst, a to ve spojitosti s výletováním, každého bezpochyby napadne hrad. Hradčany, Karlův most, Václavské náměstí, či snad orloj. Někoho i Národní, popřípadě Technické muzeum a v neposlední řadě Petřín. Tato místa jsou asi základní myšlenkou nás všech. Ovšem Praha není jen centrum a památky. A o tom jsme se chtěli přesvědčit i my. Tak třeba Černý Most, městská část na východě města. Jo jasně, centrum nákupáků, kde člověk sežene asi úplně všechno, taky konečná metra a jedno z největších pražských sídlišť. Tak tohle všechno nijak nerozporujeme, jenže... … jenže i tady se najde kousek, kousíček naprosto krásné přírody, i když městský život a vandalismus s tím spojený je tu a tam k zahlédnutí. Z onoho Černého Mostu je to jen pár kroků k Hostavicím, další městské části, kde se již rozprostírá poměrně rozsáhlý park s rozhlednou Doubravkou. Nevěříme vlastním očím, že nedaleko nákupních center a králíkáren je ukryto něco takového. Ovšem přesně taková místa jsou pro města a jejich obyvatele důležitá. K rozhledně se lze tedy dostat od metra, autobusu, auta nebo tramvaje, po svých nebo lze až k ní dojet na kole z několika směrů. Kupodivu se opravdu jedná o poměrně tiché místo a zajímavou stavbu, kde by člověk už už pozapomněl na ten ruch okolo, ale to jen na malinkatou chvíli. Do reality nás vrací výhled z plošiny ve výšce 19 metrů, na které se ocitáme po vyšlápnutí 98 schodů. Celková výška 23,5 metru působí dominantně v okolní zeleni, leč výhled na cvrkot ve velkoměstě celkový dojem z výšky dost ubírá. Stavba samotná je zvláštní, neboť schodiště je řešeno zavěšením z vrchu, což jej činí nestabilním a mnohým to dělá problémy. Je to jako chůze po lanovém žebříku, nevšední výhled pak této rozhledně jakousi mimořádnost podtrhává. V okolí Doubravky vede pro nejmenší pohádková cesta, ale právě tady se podepisuje vandalismus, tedy potřeba imbecilních nevychovanců a rozmazlených potomků nabubřelých zbohatlíků se vyjádřit a tak mnohá stanoviště nejsou k přečtení. I to je tvář parku. V nedalekých Dolních Počernicích je k vidění Geologická zahrada, nebo nejmenší rozhledna v Praze. Přesvědčili jsme i vás, že Praha nejsou jen Hradčana s miliony turistů?
Abychom naše tvrzení ještě více podtrhli, vylezeme si ještě na jeden vrchol, nebo spíše vrcholek. Přesto nad zemí nebudeme nijak vysoko, jak by se možná mohlo zdát a k tomu se vrátí cvrkot tak typický právě pro Prahu. Jenže za tímto cílem musíme úplně na opačnou stranu. Zapomeňme tak na černochy lákající k projížďce po Vltavě, jindy nabízející fotky s živými hady a podobné pražské atrakce, k Praze totiž patří letiště. A samozřejmě ne jedno, my však jedeme na to největší, Ruzyňské, nebo Václava Havla, chcete-li. Manželčino nadšení z letadel nesdílím a jediný rozdíl, který jsem schopen poznat je ten, zda se jedná o osobní nebo nákladní, velké, střední či malé a komu patří. To poslední teda až tady, na vyhlídkové plošině v Kněževsi. Řekněme, že jde o jakési předměstí, avšak asi by někdo namítal a místní by se i bránili takovému označení, my mimo pražští ale... Zdoláváme pár schodů, to už ale slyšíme a vidíme ty obry, jež tady co chvíli startují, přistávají, jeden druhého pouští a uhýbá a z cvrkotu na letišti, ale nejen z toho, jsem i já unešen. Nevěřil bych, kolik lidí se sem chodí na odlety a přílety koukat, nakonec musím uznat, že jsem z chodu letiště velmi překvapen a byť jsem zde pouhým pozorovatelem, o práci letiště jsem měl dosti zkreslené představy. Komentáře jednotlivých lidí, cvakání spouští fotoaparátů, telefony v rukách, do nichž se nahrávají videa s jednotlivými letadly, to všechno prostě tohle místo dělá neuvěřitelně jedinečným. A taková může být Praha, tak neseďte doma a pojďte ven.