Adršpach

Někteří by nás nyní opravili, že nikoliv Adršpach, nýbrž Adršpašsko-Teplicko. Jenže, národní přírodní rezervace se vskutku jmenuje NPR Adršpašsko-Teplické skály, která se skládá z Adršpachu a Adršpašského skalního města a Teplického skalního města. Hodně zjednodušeně řečeno samozřejmě. My jsme zamířili do Adršpachu, parkovné i vstup jsme si zařídili předem online a už se těším do míst, která má manželka navštívila již několikrát se svými syny. Je nám doporučeno, abychom použili boční vchod, nebo jak jej mnozí znají "od kolejí", že tam se vstup neplatí. Pro všechny máme pár podstatných informací. I u tohoto vstupu se buduje zázemí pro pokladnu a pak především a odpusťte nám ten výraz, ale chceme-li čistou přírodu, kterou můžeme obdivovat a mají-li býti placeni ti, kdož nám tu krásu svojí prací a pílí chtějí udržet, je vstupné opravdu potřebnou součástí vstupu. A každý, kdo sem leze a nezaplatí je idiot, který nemá ve společnosti co pohledávat. Ale necháme na svědomí každého, ke kterým se chce řadit a ještě takový rýpanec. To, do jaké skupiny patříte, nerozhodujeme my sami, tedy ani vy, nýbrž naše skutky. A teď už do útrob skalního města. Přes internet nás parkovné i vstup vyšel za hubičku a to jsme ještě nevěděli, že to budeme mít i s lekcí polského jazyka. Pokud se totiž potřebujete naučit základy, stačí zajet sem. A to tu nejsme o hlavní sezoně, kdy to tady musí být úplně šílené. Mnozí jistě ví, že se zde natáčela pohádka Třetí princ a některá místa jsme i my poznali. Nenáročná a krásná procházka mezi skalními útvary, kde dýcháme čerstvý vzduch, je naprosto skvělým počinem, jen to množství lidí je mnohdy neúnosné. Že dokáže trpět pod nohama lidí i takový šutrák, tak to jsme měli možnost s ostatními kolemjdoucími vidět i my. Zní to až neuvěřitelně, ale opravdu je to tak. Nakonec i já mohu Homoli cukru, Milence a další skalní útvary všem jen doporučit, jen opravdu zvažte, zda je nutné sem vyrazit o hlavní sezoně. Závěrem se chceme najíst v jídelně kousek od pokladen, jenže i sem chodí tupci, kteří si pletou jídelnu s restaurací a po nasycení se krmí zůstávají sedět a povídají si. Bohužel, denní nabídka 4 jídel, která nás oslovila, nakonec zůstává nevyslyšena a nechápajíce sedící a tupě zírající návštěvníky opouštíme, i tenhle krásný kout našeho státečku. Z výše uvedeného vyplývá, že i my, jinak klidní lidé, jsme zde zažili mnohdy zkoušku nervů a je tak mimo jiné nutné obrnit se trpělivostí. I tak neseďme doma a pojďme ven.