Biskupský pivovar
Hledáme místo, kde se dobře najíst a restaurace a hostel Biskupský pivovar nám stojí v cestě. Recenze jsou rozporuplné, některé dobré, jiné o dost horší, ale místo působí velice vlídně. Jdeme tedy do toho. Pro motoristy je parkování v zadní části hostelu a restaurace, ovšem vstup do ní už není nijak značen. Směrovku pak nacházíme až uvnitř budovy, která vypadá jako jakásí dřívější věznice, nemocnice, či snad protialkoholní léčebna. Interiér restaurace je však značně změněn oproti zbytku budovy a působí mnohem přívětivěji. Restaurace nabízí denní menu v pracovních dnech, po celý týden pak nabídku ze stálých jídel. Ta čítají veliký výběr od velkých, přes malé saláty, jídla z různých druhů mas, bezmasá a dokonce dětská jídla. Logo restaurace "dej bůh štěstí" je výstižné více, než si zpočátku myslíme. Na obsluhu a jídelní lístek čekáme celých 35 minut, abychom si mohli objednat pak dalších 20. Máme trpělivost a především hlad, tak si vybíráme řezanku z kuřecího s hranolky a já jejich burger Štěpán, taktéž s hranolky. Po další půlhodině se celou restaurací rozeznívá křik, mimochodem to se nám akorát nese objednané pití, kdy jeden ze zákazníků se domáhá svého objednaného jídla po 55 minutách. Valíme zraky a tušíme, že bude něco špatně. Po jedné hodině a patnácti minutách dostáváme i my naše jídlo na stůl se slovy "omlouváme se, je to vina kuchaře". Buďme upřímní, kuchař co chvíli sedí na rampě, kouří a vesele se s dalším personálem baví a nás, coby hosty, k tomu hladové, tyhle kecy moc nezajímají. Ale dobře, restaurace je plná, stát se to může, i když personálu na place je docela dost. Kuřecí řezanka je cmrndnutá nějakým kečupem nebo čím, přesto docela ujde. Burger na obrázku vypadal naprosto skvěle, zatímco troska, jež mi přistála na stole je naprosto to nejhorší, co jsme z burgerů do dnešních dnů viděli a jedli. Mít hodinu na spálení housky, nedochucení hovězího s jedním plátkem rajského, ledového salátu a kyselé okurky a říct si za to stejně, jako za řezanku necelé tři stovky, to je vrchol drzosti a snad i odvážnosti. V tomhle krásném prostředí si dovolíme tvrdit, že si zahrávají se zdravím hostů, i když třeba kachní stehýnko na talíři vypadalo mnohem zdravěji, pokud se nejednalo o gumovou maketu. Takže je možné, že jde jen o některá jídla. Otázkou je, proč tedy jídelní lístek obsahuje množství jídel, která kuchař nezvládá a neumí připravit? Jedli jsme mnohdy i v obyčejných bufetech, ale tohle místo je, co se jídla a obsluhy týká, jeden z několika propadáků, které jsme navštívili. Jediné, za co tahle restaurace u nás stála, bylo jejich vlastní 11-ti stupňové pivo. Tudíž "dej bůh štěstí", abychom to ve zdraví přežili a za nás již nikdy více.