Hradec nad Moravicí
Zveme vás dnes na zámek, vlastně zámky v Moravskoslezském kraji, kde si budete připadat jako v Anglii. Nebo alespoň v první chvíli.
Hradec nad Moravicí je město necelých 10 km od Opavy. O jeho existenci jsme neměli potuchy. O skvostu, který ukrývá také ne, za což bychom se asi měli stydět. Ve městě je totiž překrásný zámek, i když, jsou tu vlastně zámky dva. Cesta k nim je velmi dobře značena a parkoviště bezprostředně u nich je za hubičku. Vystupujeme s otevřenými ústy, neboť zámek z červených cihel spíše připomíná anglický hrad. Za hradbami, či bránou, jak chcete, se nachází další, tentokráte ten klasický, jaký známe z mnoha jiných míst. Ten zde stál původně a sloužil držitelům panství, červený a podstatně krásnější byl postaven o mnoho století později. Přesněji v 19. století a předlohou mu byl Malbork v Polsku. Sloužil bílému zámku, respektive panstvu, coby kočárovna, konírna a technické zázemí. Trošku škoda, myslíme si, ale což. Půjdeme se podívat do útrob. Základní okruh stojí 220 korun, doplňkový, který ze zcela jasných důvodů vynecháme, protože přeci jen jsme oba z normálně pracující vrstvy, vychází na 160,-. Jen ochoz vstupní brány Červeného zámku je přístupný zdarma a tento pohled si rozhodně ujít nenecháme. Pár schodů a jsme tam. Dá se krásně projít a pohled na oba zámky je skvostný. Teď už ale honem na prohlídku. Při prohlídce více jak hodinové, přesněji asi 80 minut, se dozvídáme, jak se původně gotický hrad ze 13. století mění na zámek, jehož podoba je nezměněna do dnešních dní. I interiéry jsou mnohé původní, což místu dodává veliký lesk. Zámek patřil mimo jiné rodu Lichnovským, kteří byli velmi vzdělaní. Všichni mluvili několika jazyky, zastávali důležité funkce napříč Evropou a mnozí z nich také psali. Zajímavé je, že ačkoliv praděda rodu "byl čech jako poleno", jak nám řekla milá paní průvodkyně a na zámku i v podzámčí se česky také mluvilo, v tomto jazyce nenapsali ani čárku. A to jen a prostě z politických a diplomatických důvodů. Čeština byl jazyk zavržený jak Prusy, tak Rakouskem a Lichnovští se chtěli zavděčit oběma stranám. Nikdy si nebyli jistí tím, kdo zrovna bude u moci a přízeň vlády byla potřebná. Hadi jedni, řekli bychom dnes. Ale nebyly to jen vlády, rodina se přátelila i s takovými osobnostmi, jakými byli Picasso, Paganini, V. Hugo, Mozart a další. Poslední jmenovaný zde na zámku dokonce sepsal svou Apassionatu. Prohlídka je mnohem poutavější a zajímavější pro posluchače, kteří mají o prohlídku zájem. Bohužel je bez jakéhokoliv vtažení do děje nebo vtipu a proto děti moc nezajímá. Šoupání papučemi nudou pak ruší ostatní návštěvníky. Zvažte, zda zrovna ta vaše dítka něco takového bude zajímat. Vyprávění o zámku končí po válce, kdy roku 1945 zámek konfiskuje stát a už o čtyři roky později jej otevírá veřejnosti. Ještě nás zajímá, co je to za bílou věž za zámkem? Vodárna. Jak prosté, zato interiéry zámku včetně krásné obrovské kuchyně, jsou luxusní. V letech 1979 až 1996 byl zámek postupně zrekonstruován a znovuotevírán.
A něco málo z matematiky a dějepisu. V roce 1279 se začíná stavět, v 19. století se dočkal velké přístavby o Červený zámek a v roce 1945 je konfiskuje stát. Vždy nám vychází číslo 10, nebo 1 chcete-li. A ještě jeden příklad. V roce 1778 přechází panství pod Lichnovské, 1796 je po požáru zámek přestavěn a 1895 je přistavena bílá věž, tedy vodárna, jak již víme. Zde nám součty letopočtů vždy vyjdou číslem 5. Zda to je či není náhoda však nevíme, ale moc na ně nevěříme.
Zamyslet se můžeme u něčeho dobrého. K tomu vybízí v areálu zámku restaurace, nebo spíše bufet U královny Kunhůty. Výběr ze čtyř kuřecích jídel s hranolky, vybrané poté dostáváme na malém talířku a velikostí ani chutí ceně 170 korun fakt neodpovídá. Tomu se říká pravé gastro porno. Za hodně peněz vlastně neuvidíte téměř nic. Ve spodní části parkoviště se nachází hotel s restaurací, kde prý vaří mnohem, ale mnohem lépe, chutněji. Jenže my jsme už pornili.
Záhad je na zdejším panství ale mnohem více. Neseďme tedy doma a pojďme ven.