Strážnice
Dnešním výletem se nechme unést do minulosti místa s jedním reklamním mottem.
… nejsme čipsy, jsme brambůrky.... Jo jo, tenhle přihlouplý, leč vše říkající text asi zaznamenali v jedné z reklam všichni. Nebudeme posuzovat chuť, ani kvalitu tohoto výrobku, i když jsme se do městečka s hradbami na každém jeho konci vydali. Vidět hradby, mezi nimiž prochází hlavní silnice, není nijak těžké. Mnozí si pak jistě řeknou, že Strážnicí prochází rameno Baťova kanálu a je tak možno se právě odtud vydat na plavbu po tomto díle za rovné dvě stovečky. Samotné centrum města pak je sice čisté, ovšem o nic lákavější, než jiná průměrná náměstí, za kanálem známého obuvníka však za návštěvu rozhodně stojí skanzen. Oproti Velehradu a Rožnovu zabírá ten Strážnický daleko větší prostor i období. Za 160,- tak máme možnost vidět, projít a prozkoumat zákoutí staveb a přístavků různých dob a dokonce i ochutnat a porovnat různé odrůdy vinné révy. Musíme uznat, že chvilkama jsme se trošku v rozlehlém areálu báli, že někdo z té či oné chatrče vyjde, či snad na jednom z několika zápraží krásně malovaných domů bude někdo z té doby sedět. Fakt naprosto autentické a krásné. U některých staveb jsou tu stále uvázány kozy, tam po dvorku pobíhají husy a z chlívka na nás vykukuje vepřík. Expozice ukazuje i dobu před a po odsunu němců, což k naší historii také patří a domníváme se, že ani jedna strana nemá býti na co hrda. Rozhodně velice zajímavé a poutavé místo, tenhle skanzen. Pro milovníky pohádek, nachází se zde stavení, u kterého kováři kovají podkovy a kam si poručí přijel pro mladého krále, aby plnil své povinnosti. Tak tak, O statečném kováři a na první pohled jsme to poznali. A zajímavost, aby se tehdy při natáčení nekulo železo jen tak, vyrobilo se z něj několik tisíc malých podkoviček, které se zde dají koupit. Toliko skanzen. Před ním se nachází veliké parkoviště bez poplatku, o to více nerozumíme imbecilním jedincům, jež mají potřebu hned přes ulici parkovat na trávníku u vchodu do zámku jen proto, aby si ušetřili třicet kroků. Bohužel bez povšimnutí kohokoliv odpovědného. Opovrhlivě tedy procházíme okolo zaparkovaných aut a vcházíme do bývalého zámeckého parku, který dnes již je pouze parkem. V něm je postaven stadion a letní kino, to v blízkosti poměrně pěkně opraveného a veřejnosti přístupného, za poměrně normální vstupné, zámku. Do útrob jsme se bohužel s ohledem na otevírací, respektive zavírací dobu již nedostali a tak okukujeme jen zvenku. Prostranství před zámkem je stejně upraveno jako zámek samotný a na pohled jde o pěkné a klidné místo. Závěr tedy za nás zní, že Strážnice nás více než mile překvapila a proto by neměl nikdo sedět doma, ale měl by jít ven. Pohyb je zdravý a třeba takový skanzen vás může jen mile překvapit.