Vaňovské vodopády

Pokud se chystáte, nebo jste už dorazili od Ústí nad Labem a nejste zrovna příznivci šedi a širokého spektra betonových výrobků, podivujete se nad šikmou věží kostela v centru, za což na rozdíl od Pisy může bombardování na sklonku 2. světové války, kterou bezprostředně obepíná moderní nákupní centrum a nebo se nehodláte pozastavit nad dírou před betonovým krajským úřadem, jež více než několik let rozestavěnou stavbu připomíná místo na odpadky, vydejte se mimo tyto skvosty. V okolí krajského města je dost míst, která vám dají zapomenout na město chemického průmyslu. I když ono náměstí tak úplně škrtat z plánů nebudeme.

V první řadě je potřeba vejít do nákupního centra, které téměř pohltilo kostel Nanebevzetí P. Marie a v jeho nejvyšším patře nasednout  na unikátní lanovku. Ta vás přes údolí říčky Bíliny a jednu z nejfrekventovanějších silnic převeze na protilehlý vrch. Na něm se nachází hotel s restaurací Větruše. Zaměřuje se především na cizí klientelu a movitou část naší společnosti, soudě dle cen. Ona ve finále ani kuchyně není to nejlepší, co restaurace nabízí. S dětmi si můžete zajít do zrcadlového bludiště za velmi nízké vstupné a přírodního labyrintu. Po vyřádění se, doufáme jen, že vám zbyl dostatek sil, se vydejte do prudšího stoupání po zelené. Netrvá dlouho a cesta se více či méně vyrovná. To už ale přicházíte na Soudný vrch, kde se můžete zastavit na kozí farmě. Nejedná se ale o žádnou turistickou atrakci, ovšem paní majitelka s kolemjdoucími vždy ráda prohodí několik vět, dá ochutnat výrobky z kozího mléka, popřípadě si můžete leccos zakoupit. Nedaleko od koziček je Humboldtova vyhlídka, ze které se zahledíte na údolí řeky Labe. Výhled vám na několik dalších chvil dá zapomenout na město, jež zůstalo za vašimi zády.  Trasa vede dále po zelené v klidu a stínu lesa, který se tu a tam rozevře, aby vám nabídl pohled na řeku, ale i okolní kouzelnou přírodu. Cestou budete muset zdolat několikateré kamenné schody, nebudou ovšem tak složitou překážkou. Brzy dorazíte na místo zvané Vrkoč. Najdete zde 12 metrů vysoký vodopád na čedičových sloupcích. Lze se dostat až do jeho blízkosti. V zimě zamrzá a stává se tak ledopádem. Až zamrazí v zádech, když se dočítáme na informačních tabulích o tom, že až k hornímu okraji vodopádu před několika set lety dosahovala hladina vody. Kam se všechna ta voda poděla a snad se zrovna teď nevrátí. Síla přírody je úchvatná. Není potřeba se vracet stejnou cestou, nýbrž sejděte dolů po značené stezce do městské části Vaňov, jež se rozprostírá na břehu Labe. Zde se nabízí hned několik možností. Můžete pokračovat po zelené k obci Dolní Zálezly, kdy v lese za Vaňovem můžete navštívit pohádkový les a v něm na dvacet večerníčkových postav od místního řezbáře. Další z možností je přejít přes Masarykova zdymadla a navštívit hrad Střekov, tyčící se nad druhým břehem řeky. Popřípadě se dá nasednout na MHD a nechat se odvézt do centra Ústí, nebo tam dojít po svých. Poslední zmíněnou variantu využíváme my. Vaňov je klidnou městskou čtvrtí, ve které procházíme okolo několika opuštěných vil, jež v dobách slávy patřily významným osobnostem. Jedním z nich byl i továrník a majitel továrny na výrobu mýdel Johan Schicht. I po letech strádání vypadá tato vila jako honosný zámeček, jež v dobách svého lesku ve svých útrobách jistě přivítal nejednu osbnost té doby. To už ale pomalu docházíme pod Větruši, ze které se startovalo a dále do centra. Přemáhá nás hlad a snad proto si tentokráte nevšímáme padesáti odstínů šedi po česku a míříme do restaurace Sahara. Tu najdete v podchodu naproti zastávkám trolejbusů a pokud za pěkný peníz čekáte českou kuchyni, velkou porci a skvělou chuť, jste na správném místě. Bonusem vám bude příjemný a vstřícný personál.

Takže i v drsném severu lze nalézt krásná a čistá místa, proto neseďte doma a pojďte ven. Nedejte na první dojem a vydejte se za opravdovými krásami severu, kterých je tady dost. Upozorňujeme, že úsek Větruše - Vrkoč není vůbec pro dětské kočárky.