Daliborka Chodov
Město Chodov leží mezi Karlovými Vary a Sokolovem. Takový ten západ líznutý severem, kde nepřizpůsobiví, nebo lépe řečeno, ti velmi dobře přizpůsobiví našemu sociálnímu systému, mají své místo. Vyrůstal jsem nedaleko a po kraji poměrně cestoval, takže když jsme s mou milovanou manželkou vyhládli a byli nedaleko, naskočil mi Chodov. Vždy jsem slýchával o jakési Daliborce, restauraci či spíše hospůdce. Místní i lidé z okolí se tam stahovali na dobré pivo i jídlo a nepamatuji si, že bych slyšel něco zlého. Takový místní zájezdní hostinec. Po revoluci se poměry trošku změnily, stejně tak majitel a i když jsem již chválu neslýchal tak často, tu a tam někdo Daliborku zmínil. Tak proč nezkusit zrovna ji? Restaurace stojí na jižní straně městečka. Je po rekonstrukci a už vstup, stejně jako poté interiéry, na nás působí spíš jako křižovatka dobře zařízené závodní jídelny, luxusního výčepu a vystěhovaného kasína. V restauraci je prázdno, jen u dvou stolů sedí asi místní štamgasti u pěnivého moku. Obsluha není z nejbystřejších a "svižné tempo" jí vydrželo po celou dobu naší návštěvy. Přesto je obsluha milá a úsměvy nešetří. Tak tedy jídelní lístek. Ten obsahuje od každého něco, včetně klasického řízku a smažáku. Ale hodně jídel rozhodně ne, což není nijak na škodu, pokud je výběr z více druhů. Tady spíše smažená jídla, ale při klientele, která tady asi bývá, by s šopákem asi neuspěli. Teda pokud by ho nechtěli každodenně sundavat ze stěn. Interiér je čistý, ale takový pozlátkově laciný. Kuchař má tempo o dost svižnější a tak za nedlouho máme na stole. Brambory s masem a jakýmsi sosem připomínající UHO ze školních jídelen, prasátko také bylo asi atlet, ale brambory dovařené a suprově dochucené. Nakonec jsme se jakože najedli, ale i když cena není z nejvyšších, kvalita jídla i porce tomu za nás neodpovídaly. S ohledem na pověsti o této restauraci jsme si tak vybrali den blbec, kdy se prostě nevede, nebo? Až přijedete zjistit odpověď, nechte si chutnat. My ji však zjišťovat nebudeme.