Dačice
... jsou pěkným malým městem, do kterého se krom auta a kola dostanete i vlakem či autobusem z několika směrů. A zároveň jediným moravským městem na jihu Čech.
Pokud bychom hledali sochu někoho významného, pak budeme překvapeni. Sochu zde nemá ani Masaryk, ani někdo z rodu Rožmberků, nýbrž cukr. Ano, čtete správně, kostka cukru. Přesně tady, v Dačicích, si totiž vzal cukrovarník Rada krásnou, leč technicky ne příliš zdatnou manželku. Ta si při odlamování cukru z homole téměř amputovala ruce, a tak, tenhle pan Rada, vymyslel a nechal vyrobit úplně první kostku cukru na světě. A místní nepostavili sochu panu Radovi, ale cukru. Zlí jazykové tvrdí, že tím byla vynalezena bonboniéra pro tchýně. Inu nevím, já bych tchýni nekupoval něco tak...
... drahého.
Jak je to s turistikou? V Dačicích by měl být zámek. Ano je, dokonce dva. V tom novém, tyrkysovém, sídlí místní muzeum, které lze navštívit. Zámek pak nabízí jeden okruh po zámeckých komnatách. Cena 180,- je oproti jiným zámkům v pohodě a interiéry jsou opravdu bohaté, historie zajímavá. V případě zájmu vás průvodce provede také parkem, ten si procházíme samostatně. Je přístupný veřejnosti zdarma a nutno říci, že ranní procházky klidným parkem byly velmi příjemné.
Na starý zámek zapomeňte. Ten sloužil svému účelu nejkratší dobu, mezi všemi zámky. Pouhých 20 let. Dnes zde sídlí městský úřad, a tak pro turistu nic moc. Nedaleko je kostel sv. Vavřince, kde můžete vystoupat na vyhlídkovou věž.
Pod zámkem se můžeme nechat vydrncat na úzkokolejné, zahradní železnici. Za nás na místě však nikdo není, a proto nemůžeme s informacemi sloužit.
Přes náměstí, kde lze navštívit Letecké muzeum (teda spíše taková soukromá sbírka všeho možného), se dostáváme ke klášteru bosých karmelitek. S ním sousedí překrásný kostel sv. Antonína Paduánského, do kterého v tichosti nahlížíme. Stojí určitě za to, jen do kláštera se turisto neder. Ten je stále řádem obýván, a tak není turistům přístupný. Více jsme toho v Dačicích nenašli, ale konají se zde různé festivaly a tak o další program může být jindy dobře postaráno.
Ubytování a pohoštění:
Vyzkoušel jsem hotel Dyje. V přízemí se nachází hodně retro restaurace a jsem přesvědčen, že kromě asijského majitele, vaří v tamní kuchyni rovněž kuchařky z naší školní jídelny z šestaosmdesátého. Na otázku: "so si das? Mam tam vyndane jatera z prase, omaska s ryže (ochutnal jsem a jedná se o typické UHO), pak sem nasel melety, tak muzu kabrnatek ty udelat, a nebo zkus nase Pesh hmun tanh". Valím bulvy a odpovídám: "ty vole, asi raději jen to pivo". Točí, nebo za mě tam točili gambrinus a byl jako křen, To se zase téhle restauraci musí nechat. Jídlo spíše odpovídá dělnické jídelně a cena okolo 160 korun, nevím. Rozhodně vám tam asi nebude chutnat, ale porci dostanete jako pro tři.
Pokoje v patře jsou na tom ještě hůře. V mém apartmánu o velikosti 3,5 x 3,5 metru jsem měl k dispozici stejně velikou koupelnu, kde byl sprchový koutek a toaleta. Ale pozor, tato vymoženost není ve všech pokojích. Ano, při poslední rekonstrukci v roce 1984 – 86 to nebylo nějak potřeba. V pokoji pak zaujme umakartové obložení, proležená postel a kdysi bývalý červený tépich na zemi, na kterém lze najít téměř vše. Od psích chlupů, přes písek, beton a asfalt, až po několik žvýkaček. Cena za noc 600,- rozhodně skýtá mnohé a rodinná dovolená je zde za předpokladu, že hodláte posílit svou imunitu proti několika bakteriím.
Motel Dačice je ubytovací zařízení na konci města, ležící za zámeckým parkem. Nabízí za srovnatelnou cenu velké a čisté pokoje, prostornou koupelnu se sprchou a WC v každém pokoji. Klid, čisté prostředí a přírodní biotop za budovou, k tomu vzhled opravdového motelu, jako v amerických bijácích. Naprostý opak hotelu Dyje. K ubytování si lze připlatit snídaně, které jsou podávány ve veliké jídelně, jež je součástí motelu. Tam se také pořádají různé akce, jako hamburgerfest a další.
Nejen proto neseďte doma a pojďte ven
(naposledy navštíveno 5/2026)
