fb Šebíčci Na-cestách

Barvičky

Nasazení autobusů za vlaky je závislé na mnoha faktorech. Jedním z nich je obsazenost vlaků v jednotlivé dny a hodiny.

A tak se stalo, že místo pátečního odpoledního rychlíku mezi Strakonicemi, Pískem a Budějovicemi, těmi Českými, bylo přistaveno 9 autobusů. Dva z nich, červené, byly s nápisem "Písek", stojící v zadní řadě vedle sebe a vedle nich stál ještě další červený, tentokráte s nápisem "České Budějovice - přímý vůz". Před nimi stály ještě dvě řady autobusů po třech vedle sebe s tím, že až na krajní ve druhé řadě, byly rovněž všechny červené. A také všechny měly nápis "České Budějovice - přímý vůz". Ten jeden jediný, na kraji druhé řady, byl modrobílý. Za oknem měl červené číslo 41 a nápis: "Protivín - Číčenice. Všichni řidiči vyčkáváme před autobusy na povel k odjezdu od koordinátorky náhradní dopravy.

A už se valí dav z rychlíku od Plzně, který právě zastavil u perónu. Z davu se trhá dívčina s batohem na zádech, cca 19 let a míří ke mně.

"Prosím Vás, autobus do Číčenic?"

"Druhá řada na kraji, modrobílý, za oknem  přes Protivín a Číčenice", odpovídám s klidem.

Slečna mizí mezi autobusy, ovšem za tři minuty ke mně míří zpoza autobusů znovu a ptá se:

"Který že to jede do těch Číčenic?"

"Řada uprostřed, krajní autobus číslo 41, s nápisem za oknem přes Protivín a Číčenice, jediný modrobílý", odpovídám už trošku udiveně a přemítám, co jsem při první odpovědi řekl nesrozumitelně.

Slečna přikyvuje a míří opět mezi autobusy.

Jenže netrvá dlouho a opět se vynořuje zpoza autobusů. Háže na mě nenávistný pohled a jde rovnou ke koordinátorce.

"Slečno, prosím Vás, potřebuji do Číčenic. Čím mám jet?"

Protože koordinátorka zaznamenala její již předešlý dotaz u mě, podiveně se na mě podívá a povídá jí: Jediný modrobílý autobus, stojí ve druhé řadě, číslo 41 a za oknem nápis přes Číčenice."

Slečna opět odchází a já jdu tentokráte za ní. U modrobílého autobusu se zastavuje a ukazuje na otevřené dveře: "tenhle?"

"Prosím Vás, vy jedete odněkud ze školy, že ano?", ptám se a souhlasně přikyvuje.

Proto pokračuji: "a do jakého ústavu asi musíte chodit, že neumíte číslo 41, na které tady koukáte, že neumíte přečíst nápis přes Číčenice, který je zřetelný na několik metrů, a ještě k tomu nepoznáte jediný modrobílý autobus mezi všemi červenými?"

Opověď: " mě zmátlo, že je bílomodrý" 

Potřebuju prášek, nebo lepší matroš :-))