Lipnice nad Sázavou

Poměrně nenápadné malé městečko s velkým přesahem. Již z dálky láká k návštěvě zřícenina hradu, ale je tady toho mnohem více.

Naši pouť začínáme vlastně kousek pod městem. U něčeho, čemu se říká "park odposlechu". Při krátké procházce lze vidět ve skále reliéfy "Bretschneiderovo ucho" s číslem jedna. Tedy jdete-li správným směrem, ale ono to tady je celkem jedno. Číslo dva mají "ústa pravdy". Předlohou byl stejný reliéf Bocca della Verita, nacházející se v předsíni kostela Santa Maria in Cosmedin v Římě. Za naší návštěvy je zde poměrně početná rodinka, děda s babčou, synem a snachou a dvěma vnučkami. Tiše naslouchám, jak si dědeček u každého vymyslí nějaký příběh a holky stojí a poslouchají. Stojí mlčky a hltají každé dědovo slovo. No, já chvilku taky. Rozpačitě se rozhlížím, zda mě nikdo neviděl a pokračuji dál. Jako číslo tři jsou "zlaté oči" se zlatým nápisem Home a Enter. Rodince jsme utekli, a tak přicházím o výklad, ale představivosti se meze nekladou a tak pro vaše děti si můžete vymyslet příběh jaký chcete. Určitě jde ale o naprosto zajímavé počiny a při toulkách kolem bych tento park neopominul. O kousek níže, trošku oddělen, pak stojí monument "hlava 22", pojmenovaná dle stejnojmenného románu Josefa Hellera. A tohle musí člověk vidět, aby vůbec pochopil, co a proč.

Sochařem monumentů byl Radomír Dvořák a záštitu převzal Richard Hašek, vnuk spisovatele Haška.

Celá oblast žije oním spisovatelem Haškem. Přímo v Lipnici navštěvujeme dům, ve kterém žil poslední tři měsíce svého života a umřel. O jeho životě zvíte snad všechno, jak si platil písaře, když nejprve nechtěl a pak už nemohl psát, jeho strasti s rodinou, kterou opustil a opět se vrátil, o dvojím manželství, armádě, nebo neustálé pomoci chudým. Ale také o Švejkovi a dalších dílech zde pojednává povídání, popřípadě dokumentární film. Zastavte se a na chvilku se ponořte do světa pana Haška. V malinké zahrádce, kde Hašek pěstoval kdeco a dodnes se zde stále pěstuje, se můžete usadit a mlčky si dokreslit, jaký Hašek asi byl a jaký život se zde vedl.

Vstupné 50,- rodinné 120,- je naprosto rozumné za detailní nakouknutí do Haškova života a všudypřítomného humoru.

Nad domkem stojí hrad. Respektive stával, než se rozpadl. V minulém století však část prošla ne příliš šťastnou, leč oku lahodící opravou, zatímco druhá část zůstala pouhou zříceninou. Hrad byl postaven v roce 1310 a obranná věž byla jednou ze tří nejvyšších u nás (Rabí a Kost). Na Lipnici byli jmenováni, ač to bylo přísně zakázáno, husitští hodnostáři a jak tušíte, ano zde vznikla církev husitská. I tady rezonuje jméno spisovatele Haška a jeho potomků, neboť i díky němu, došlo k záchraně hradu. Byl to právě Hašek, který upozorňoval opakovaně na rabování, jak sám uvedl, "hledači kovů a jinými blby." Prohlídka je v první části podrobně a celkem vtipně komentovaná, poté je samostatná a je tak na vás, ve kterém pořadí jednotlivé části hradu navštívíte a jak dlouho se zdržíte.

Ano, i tento hrad je opředený pověstmi, kdy jedna praví o nevěrné manželce pána Čeňka z Vartenberka Kateřině, kterou nechal i s jejím milým zazdít do zdi kaple. Ovšem tady byly při bourání výklenku opravdu nalezeny dvě kostry, z toho jedna v brnění. No, v celku nepohoda i po smrti, řekl bych. Ale jsou zde další legendy, například o rytíři, který unášel děvčata z okolí, a nakonec sám skončil tak, jak s nimi zacházel atd, atd. Návštěvu hradu opravdu doporučujeme, protože vstupné 180 korun tady za to prostě stojí.

Občerstvení:

Hned vedle domku pana Haška, tedy pod uvedeným hradem, usedáme do malé kavárničky U Haška. Ke kávě zde nabízejí zákusky, ale udělají vám i vafle nebo párek v rohlíku. Ačkoliv mají v názvu "Bistro u Haška", teplé jídlo zde úplně nehledejte. Ale posezení u teplé či studené kávy nebo čaje, doslova za pár korun a prohozením pár slov s příjemným personálem v ceně, je prostě fajn.

O kousek níže, na horním konci samotného náměstí, je restaurace U české koruny. Posezení uvnitř i vně nabízí dostatek míst a personál je naprosto příjemný, milý, vstřícný a vtipný. Až se tomu nechce věřit, jako by byl člověk o století zpět. V menu je pestrá nabídka českých jídel, včetně sladkých blbounů. Slintám jako bernardýn po výšlapu na kopec, nad gulášem s domácími bramboráčky, kachničkou, výpečky...

... vegetariáni prominou, ale i pro vás se tam najdou zajímavé kombinace, leč tenhle lokál je pro masožrouty ráj.

Vybíráme kuřecí grilované prsíčko s houbovou omáčkou a neodolám Haškovu hovězímu guláši s domácími bramboráčky. V nabídce pivo místního pivovaru, popřípadě Bernard z nedalekého Humpolce. Jsem řidič, což je stav trvalý, a proto jdu do nealko švestkového Bernarda. Točený, vychlazený a naprosto luxusní nealko škopek a jídlo, ani nemluvím. Naprosto skvěle dochucené, porce velké, a ačkoliv jsme nad cenami od 200 do 400 korun za jídlo kouleli očima, za tohle by si mohli říct klidně víc. Pak je potřeba uznat, že na turisticky zajímavých místech se do stováka prostě nenajíte, nepočítáte-li do toho zaplácnutím se dvěma párky v rohlíku.

Lipnice má své prvenství v táboření. Ano, právě tady, nedaleko Lipnice, proběhl úplně první dětský tábor. A od těch dob...

Však vy víte. A je tady toho mnohem více, kam jsme ani nestačili dojít, například ke zbytku bílé zvonice, popřípadě k hrobu samotného Jaroslava Haška.

Proto neseďte doma a pojďte ven. Lipnice nad Sázavou za to rozhodně stojí.

(navštíveno 6/2026)