Houska

Hrad Houska vyrostl na místě hradiště z 9. století. Vlastně vyrostl na naprosto zajímavém místě a vystřídalo se zde několik rodů. K této informaci se vrátíme na konci prohlídky, na kterou vás právě zveme.

Na hrad jsme se vydali hned dvakrát. Poprvé to bylo v červenci, tedy o hlavní sezoně, kdy na hrad míří spousty zvědavých turistů a prohlídka v padesátihlavém stádu? To opravdu nechceme. Byť průvodce je v dobovém oblečení. K cestě, jako mnozí, využíváme automobil. Cesta je velmi dobře značena už od hlavního tahu a parkoviště je prostorné, pod lesem a za 50 kaček. Po asfaltové cestě to k hradu je zhruba půl kilometru. Jak jsme již ale řekli, množství návštěvníků nás odradilo stejně, jako 180 korun za opečenou klobásu, nebo 80 korun vstupného navíc za dřevěné muzeum pekla. Nemožnost platit cokoliv kartou, byť signál je na hradě velmi dobrý, je dalším nepovzbuzujícím prvkem.

Napodruhé se vydáváme k hradu na kolech. Od hradu Kokořín, který jsme navštívili den před tím, jsme si udělali devatenácti kilometrový okruh v měsíci květnu, kdy jsme do trasy zahrnuli právě hrad Houska. Pozor, značení pro cyklisty fakt nic moc. Občerstvení funguje jen o víkendech a ceny se příliš nezměnily, strašný. Vstupné na hrad se zvedlo o 30 kaček, na současných 180 korun za osobu, a protože jsme zde sami, jdeme se podívat. Prohlídka je mimo hlavní sezonu bez průvodce, pouze s textem, ale o to více času máme, třeba všimnout si různých zajímavostí. Interiéry hradu jsou velmi krásné a v části z nich probíhá prodejní výstava obrazů. Téma je Šero a svit a jde o velmi povedená díla. Posléze i ceny jednotlivých děl jsou dosti zvláštní. Na hradě se vystřídali Přemysl Otakar II., rod z Dubé, Kounicové, páni z Harasova a další, až po hraběnku Andrássy. Ovšem hrad pouze vlastní, téměř jej už neobývá, a tak dochází k prodeji hradu. V roce 1924 jej kupuje prezident Škodových závodů a člen vlády, pan Josef Šimonek. Hrad prochází obnovou, leč válka přináší hradu naprosto jiný význam. Houska slouží Němcům jako sklad nakradeného majetku. Na konci války je hrad z větší části vyklizen a podminován. Údajně nedošlo do dnes k jeho celému odminování, a tak není celý přístupný. No nevíme, my ho prolezli skrz na skrz a žijeme. Po revoluci je hrad v restituci vrácen potomkům a dnes je stále v soukromém držení, což je na hradě znát.

Vraťme se ale na začátek. Důležité je se ptát, proč stojí tady? Nikde žádná obchodní stezka, řeka, hranice nebo cokoliv, co by měl hlídat. Jen lesy, lesy a zase lesy. Historikové tvrdí, že v pískovcové skále vznikla obrovská puklina. Lidé se ji snažili zasypat, ale marně. Naopak se z díry začaly na svět dostávat přízraky pekelné, a protože bylo potřeba díru nějak ucpat, postavil se na skále hrad. No jo, báchorka, jenže... V kapli, stojící přímo nad puklinou, je původní malba, na které je jasně patrná lučištnice. Žena se zvířecím tělem a navíc levačka. V té době se takto, tedy napůl žena a napůl zvíře a navíc levák, znázorňovaly právě zlé, nelidské bytosti. Nikde jinde na světě taková freska nebyla objevena, jen zde a lze se tak domnívat, že hrad měl opravdu strážit toto místo, aby se někdo, nebo něco nedostalo mezi nás. Dokonce na hradě měl strávit noc K.H. Mácha, aby vyvrátil všechny bludy, jenže prý tak děsivou noc v životě nezažil, jakou zde vytrpěl. A pak na závěr, po všech těch historkách a prohlídce hradu, sestupte do temného sklepení, které je jakousi branou do pekla a slabší povahy se můžou jít rovnou převléct. Dobrá zpráva, WC mají čisté a zdarma.

Ať to bylo jakkoliv, hrad Houska je jednoznačně zajímavým a tajemným místem. Konstatujme, že peklo může existovat a člověk jej potřebuje. A Houska je tím místem, kde mu jsme nejblíž.

Neseďte doma a pojďte ven. Třeba na Housku, na krásnou prohlídku hradu a dát peklu odpustek....