Mělník

Tohle město znám z několika pohledů. Jako řidič kamionu a děs. Jako řidič autobusu a stejný děs. Jako člověk, co projíždí a děs. Až ta moje milovaná manželka mi pověděla, že i tady jsou pěkná místa a jala se mi to dokázat.

Tak předně tohle socíkové město s přeplněnými parkovišti snad v každé ulici, kde prvních 15 minut máte sice zdarma, ale hned potom vás kasírují od dvaceti korun až po kilčo za hodinu, se mi ani trošku nelíbí. Najít místo je unikát, ale asi na třetí pokus se daří. Jet sem na kole je o život. Všude samá auta. Na náměstí socík, bývalá jednota, která byla v každém městě a za dob komančů sloužila k blahobytu obyvatel. A pak to přichází, vstup do starého města, o kterém jsem neměl tucha. Úplně jiný svět. Staré náměstí bez aut, i když v přilehlých ulicích jich je spousta. To je jasný, všichni by zdechli, udělat dvacet kroků od parkoviště. Nádherný Kapucínský klášter, zámek nedaleko a pohled na soutok Labe a Vltavy, dělá z tohoto místa naprosto krásný prostor. Jsem unešen vším tím krásným, které se v Mělníce nachází. Mimo uvedené lze navštívit v samotném centru i podzemí, regionální muzeum, kostel sv. Petra a Pavla či vyhlídku na Pražské bráně. Staré město je tak naprosto ideálním místem pro rodinný výlet, protože odmyslím-li si ten ruch ve většině města, je tady vlastně krásně, klid a naprostá pohoda. Pak stačí však ujít několik kroků zpět a jste opět v těžkém socíku, plného aut a přeplněných parkovišť. Vítejte v realitě Mělníka, ale i proto neseďme doma a pojďme ven.