Plzeň

Pojďme společně zavítat do Plzeňského kraje, a to hned do krajského města.

Plzeň, osvobozená americkou armádou a jsou zde na to patřičně hrdí. Každoročně si tak oslavy tohoto aktu můžeme ve městě připomínat při bujarých akcích. Ale město má bohatou a mnohem delší historii, o které se na mnoha místech dá leccos dozvědět. Taktéž láká na mnoho turistických cílů. Uveďme například historické podzemí, do dnešních dní vyprávějící návštěvníkům svůj příběh stejně, jako několik kostelů, katedrála s nevyšší věží v ČR, a další. Nejde opomenout věhlasný Prazdroj, který svým návštěvníkům dopřává hned několik možností, jak se projít pivovarem a seznámit s postupy vaření a další přípravou piva. Plzeň je také městem hokeje a fotbalu, zároveň závodů Škoda, ve kterých se vyrábějí lokomotivy, tramvaje a nyní taktéž trolejbusy pro celý svět. Prostě Plzeň je exkluzivní město, které žije a je v něm živo. I po setmění plné centrum lidí, kteří se dobře baví, je známkou dobrého žití. Město známe také díky univerzitě nebo Borskému vězení a ne, ani tam naše kroky nevedou. Ba dokonce k vyhlášené Techmanii, kde se lze seznámit mimo jiné s fungováním lidského těla, popřípadě jeho částí a mladé i staré doslova přitahuje. A v neposlední řadě Zologická zahrada, jež patří co do chovu druhů zvířat mezi ty největší u nás. Avšak i tento, jindy významný cíl necháme bez povšimnutí.

Naše kroky dnes povedou možná trošku netypicky, zato historicky jinam. Za postavami, které k Plzni neodmyslitelně patří již od roku 1919, potažmo 1926. Asi někdo už tuší, ano, dnešní výlet bude především za Spejblem a Hurvínkem. Co jsme ve výčtu možných míst nevyčetli, jsou muzea. Těch je v Plzni hned několik a rozhodně stojí za návštěvu všechna, ale jen jedno se věnuje loutkám. Nachází se na náměstí Republiky a za drobné vstupné se nám otevírá prostor hned v několika patrech, plný loutek. Samozřejmě, že Spejbl a Hurvínek nesmí chybět, ale najdeme zde loutek o mnoho více, než si umíme představit. Některé si můžeme sami odzkoušet a musíme říct, že naše dcerka nedávající moc často mobil z ruky, jej sama dobrovolně odkládá a nechává se vtáhnout do dějů postav. Občas žasneme nad výtvory, které zde vidíme a kterým jen člověk může vdechnout život. Celá prohlídka nám zabrala asi hodinku a odcházíme všichni nadšeni.

Není to ale jen muzeum loutek, kde se s Josefem Spejblem a povedeným Hurvínkem můžeme setkat. A proto se za nimi brzy vracíme do města, ve kterém soutokem čtyř řek vzniká ona známá Berounka, a to do městské části Bolevec. Tam se dá dostat na kole po značené cyklostezce, pěšky, tramvají číslo 1 a jak jinak, než autem. To lze nechat naproti nádraží zcela zdarma. Naučná stezka Spejbla a Hurvínka začíná nedaleko, u Šídlovského rybníka, kde také končí. Příjemná procházka lesem, okolo soustavy Boleveckých rybníků, má necelých 6 kilometrů a celkem desetkrát se zastavujeme. Každá zastávka nám prozrazuje nějaké zajímavosti ze světa oněch dvou představitelů a dalších členů rodinky, včetně Žeryka. Dozvídáme se taktéž o místu, kde se právě nacházíme a kolikrát jsou ta místa více než zajímavá a pak mají pro nás Spejbl s Hurvínkem nějaký zajímavý úkol, který zde plní dospěláci i děti a moc se při tom pobaví. I my jsme se smáli a cesta nám utekla rychleji, než by jste řekli "borůvkový koláč". Dobře, tak rychle ne, ale žádná náročná túra to rozhodně není. Spíše taková pěkná, příjemná procházka spojená s pohybem. Můžeme například prozradit, že zatímco postava pana Spejbla, tedy Josefa, což málokdo ví, vznikla v roce 1919 pro pana Skupu, hned o rok později vzniká další, pojmenovaná jako Spejblátko. Je to v době, kdy například Laurel měl svého Hardyho a tak také Spejbl potřeboval kámoše. Až o šest let později se Spejblátko upravuje do konečné a dnešní podoby a dostává jméno Hurvínek. Jaký měli společně i odděleně další osud, kdy se přidala Bábinka s Máničkou a Žerykem, co je spojovalo a co oddělovalo, to vše se dozvídáme na stezce, na kterou můžete vyrazit také. Připočteme-li k tomu krásnou procházku lesem na kraji Plzně a zábavu, kterou nám zde přichystali, jde o velice příjemné a poučné odpoledne.

Ještě nám zbylo trošku času, ovšem už né tolik, abychom začali něco velkého. A když už jsme u toho relaxu, pojďme se na to všechno podívat tak trošku s nadhledem, tedy z výšky. O městskou čtvrť blíže k centru, dá-li se to tak říct, se skrývá rozhledna. Člověk by si řekl, samé paneláky, ale je tomu tak a pěkně tiše v polích za nimi se tyčí vysílač jednoho z operátorů. A ten nechal z toho vysílače udělat I rozhlednu. Sylván tomu tady říkají a za hubičku máme možnost vystoupat 122 schodů. Tedy, abychom byli přesní a neurazili mladou slečnu v pokladně. Tou hubičkou míníme 30 korun. Na vrcholu jakoby se čas zastavil. Žádný šum a hukot města, byť jsme nad ním. Ticho, doprovázené pohledem na Český i Slavkovský les, v dáli Šumavu a v popředí rej města Plzně. Užíváme si ten klid a tuto chvíli, neboť pochvíli opět sestoupíme a za nedlouho budeme v centru dění města. Tak také činíme a pro dnešek se s vámi rozloučíme.

A pokud by jste zde hlavu složiti chtěli a pokračovat v objevování krás města Plzně, nabízíme penzion W nedaleko rozhledny. Čistý menší penzion sice nenabízí možnost stravování, takové choutky ale uspokojíme v některé z několika restaurací poblíž a snídani? Tu s poklidem řešíme nákupem čerstvého slaného i sladkého pečiva v pekárně hned přes ulici. Ale ta úplně nejlepší pekárnu nacházíme v Božkově u Jílků. Nejenže pečení věnují veškerou lásku, místo je spojeno s neuvěřitelnou tradicí. Ale o té se dozvíte až zdem aby byl důvod vyrazit i sem.

Přátelé, neseďme doma a pojďme ven, protože taková Plzeň, ta dokáže i pobavit.