Hruboskalsko
Český ráj, co my o něm všechno slyšeli, ale že bychom tam někdy byli, to tedy ne. A právě dnes jsme se to rozhodli změnit.
A hezky od začátku, jako první naše zastávka je hrad Valdštejn. Auto necháváme na hlídaném parkovišti, přijeli jsme před otevíračkou a tedy v době, kdy ani na parkovišti ještě není ostraha a tak máme parkování zdarma. Vyrážíme na nejstarší hrad v Českém ráji. Cesta je lehce zvládnutelná, cca 1 km lesem na čerstvém vzduchu. Pokud by někdo chtěl, může využít o dost delší, asfaltovou cestu mezi skalními útvary, jež jsou součástí nedalekého skalního města. K tomu ale později. Tak i my stoupáme po přístupové cestě k hradu, kde na nás čeká trošičku zklamání. Z původního hradu není téměř nic a stavba očividně novější připomíná spíše zámek, než hrad. Kamenný most se sochami dosti připomíná Karlův v Praze, ale to byl zřejmě záměr. Zklamání je ovšem v otevírací době. Všude je uveden čas otevření v 9.00, ale až tady u vstupu je uvedeno, že se brány otevřou o celých třicet minut později. Počítáme tedy s čekáním téměř třičtvrtěhodinovým a hodláme využít občerstvení. To ale až od 10 hodiny a i přes požádání pouze jednoho čaje a kávy, což není nic kuchařsky těžkého, jsme razantně odmítnuti. Čas tedy využíváme k obhlídce hradu zvenčí a ta tedy stojí za to. Samotné útroby pak už kromě výhledů do okolí za mnoho nestojí, tedy alespoň z našeho pohledu, který může býti ovlivněn špatně uváděnými informacemi a tedy i dlouhým čekáním. V bistru si už nic nedáváme, ať si tu teplou vodu nechají pro jiné návštěvníky, zpět jdeme po již zmíněné asfaltce a procházíme mezi pískovcovými útvary. Dobře se nám dýše a naprosto si tuhle procházku, stejně jako celý výlet, užíváme.
Abychom se do skalního města dostali, musíme jet z druhé strany, tedy z obce Hrubá Skála. Jako první využíváme bistro, kde ochutnáváme dobré klobásky a za 50 kaček vstupného lezeme do zámku. Hrubá Skála sloužila několik let jako léčebna, což zámku příliš nepomohlo, nový majitel jej přebudoval na hotel a tak tedy navštívit lze jen málo z vnitřních prostor. Z venkovních vidíme nádvoří a věž, na kterou stoupáme. No a je to tady zase, země Česká, ráj to na pohled. Naprostý skvost a za tu cenu, kterou jsme v pokladně zaplatili? Za hubičku, přátelé. Z prostor před zámkem se lze vydat na několik kilometrů dlouhou stezku skalním městem s mnoha vyhlídkami a zajímavostmi. Vybrat jen jednu, či dvě místa z téhle trasy, by byl naprostý hřích a proto každému radíme si sem zajet.
A aby nezůstalo jen u skalisek a lesa, porozhlédli jsme se po těch našich krásách i z jiného úhlu a výšky, dokonce bez přítomnosti davu turistů. Přejíždíme hlavní silnici na druhou stranu, pryč od davů a hurá do obce Dubecko. Malá, nenápadná a od turistů dostatečně vzdálená obec skýtá naprosto báječnou rozhlednu, kterých je teda v tomto kraji požehnaně. Rozhodli jsme se vynechat takové ty klasické a jít po několika z těch netypických. A právě tahle je jednou z nich. Za doslova pár korun dostáváme u malého bufítku klíč od rozhledny, pohled zdarma a o pár kroků dále již odemykáme zámek a stoupáme po vnějším točitém schodišti vzhůru. Pro bolest nohy však výstup vzdávám, což je mi líto, protože tahle dáma je fakt vysoká. Nakonec jsem rád, že jsem se dobelhal alespoň k autu a především za krásný zážitek z výhledů, které se naskytly mé milované ženě. Jsem však připraven ji příště pokořit, stačí nesedět doma a jít ven.