Humpolec

Málokomu je potřeba představovat toto město, aniž by do něj někdy zavítal. Hláška "Hliník se odstěhoval do Humpolce" zlidověla natolik, že i generace podstatně mladší, než-li my, ji zná a používá. Jen už asi neví, odkud pochází. Nu což, každá doba má své, jen my to dětství a dospívání měli asi o dost jednodušší a hezčí. To je ale z naprosto jiného sudu. Někteří pivaři by možná i dali dohromady, že z Humpolce pochází pivo Bernard, které se zde vaří v rodinném pivovaru. A i do něj míří naše kroky. Krásné zákaznické centrum, kde si od dárkových a reklamních předmětů může každý návštěvník zakoupit některé z mnoha piv. Nedávno jsem ochutnal švestkové nealko a musím říct, že přes můj odpor k ovocným pivům je švestka od Bernarda s nulou alkoholu doslova pecka. Jenže nebudu sám takového názoru, neboť je vyprodán. Další možností zde je prohlídka a taktéž možnost vystoupat na vyhlídkovou věž, ze které má být překrásný výhled na areál pivovaru a město Humpolec. Leč jsme na Vysočině a tady mají na většině míst k turistům tak nějak zvláštní vztah. Vyhlídková plošina o víkendech není v provozu. Důvodem je umístění ve staré městské zástavbě s tím, že pivovar lidem slíbil víkendový klid. Dobrá, to asi chápeme, ale přeci jen kdy sem ti návštěvníci podle nich jezdí nejvíce? Ve středu? Ale dobrá, slib je slib, tak tedy prohlídku. A opět ten typický přístup, o víkendu pouze v letních měsících. Aha, tak tady také nic. Jdeme procházkou přes náměstí, kdy horní by zasloužilo k jednomu stromu alespoň druhý, aby byla nějaká zeleň na té betonové ploše, která v letních měsících musí býti naprostou výhní. Dominantou je kostel sv. Mikuláše, taktéž nepřístupný o jarním víkendu, konkrétně v období velikonoc. Nutno dodat, že teploty v roce 2024, kdy jsme zde byli, o velikonocích atakovaly 30 stupňů a bylo naprosto krásně. Spodní náměstí je oku již více lahodící, dostatek míst k odpočinku, zeleň a fontána. Tady můžeme navštívit muzeum Dr. Aleše Hrdličky, místního rodáka a především světového antropologa. Tedy můžeme, v létě. Taktéž zde žil se svými rodiči spisovatel a překladatel Jiří Zábrana a tu již vidíme infocentrum, kde bychom mohli leccos zvědět. O víkendu ale jedině v létě. Smolík, pokračujeme tedy k Hliníkáriu, jakémusi muzeu věnovanému hliníku, ale taktéž tady otevíračka od pondělí do pátku, víkendy jen o letních prázdninách. Nedaleko je alespoň park s množstvím zeleně, laviček, krásným dětským hřištěm, dokonce krásnou kavárnou a hlavně Hujerovou švestičkou, jež je zde zasazena a památníkem onoho slavného Hliníka. Park Stromovka je naprosto ideálním místem k posezení, relaxu a věříme, že stejně tak k setkávání lidí. Ve vybraných dnech lze projít starou židovskou čtvrť s nahlédnutím do starých obydlí. Ačkoliv na mnoha místech byl jen zmar a zklamání, jelikož v kraji Vysočina mají na spoustě míst přístup takový, jaký mají, bylo i to málo, co jsme viděli, krásné a za výlet rozhodně stálo. A snad právě pro ten přístup a vědění, že nejideálnějším časem pro návštěvu zajímavých míst jsou letní prázdniny, stojí za to říct "neseďme doma a pojďme ven".