Nymburk a okolí

Tentokrát nás naše kroky zavedly do Středočeského kraje, konkrétně do okolí Nymburka. V tomto městě začíná naše putování. Na první pohled zde stále dřímá socialismus. Dojem špinavého města ještě umocňuje nevzhledné náměstí a všude se povalující odpadky. Okolní uličky jsou na tom o něco lépe. Kousek od náměstí se lze přes most dostat k pivovaru, který proslavil Bohumil Hrabal ve filmu Postřižiny. V něm měl jeho tatínek pracovat jako sládek. Odtud se směrem na Kladskou dostanete i do Kerska, kde dodnes stojí Hrabalova vila. Pěšky je to ale pořádný kus, takže to moc nedoporučujeme, i když i tací se najdou. Nás nohy nesou podél Labe, kde se na obou březích rozprostírá příjemná klidová zóna. Velice mě pobavil ochoz, který jsme potkali přímo naproti plavební komoře. Viděl někdo film Nástrahy velkoměsta? V něm se starousedlíci chystají na představení, které se koná každý čtvrtek, tuším. Z místní hospůdky si nesou židle na pole k trati, aby sledovali projíždějící rychlík s vtipnými komentáři. Tady to je podobné, jen představení bude dlouhotrvající, s ohledem na rychlost lodí a plavební komory. Inu, člověk je tvor vynalézavý a věříme, že i toto místo má svůj význam. To už ale koukáme na městské hradby, které nám dávají zapomenout na nepořádek socialistického náměstí. Tenhle kout Nymburka se oproti středu města vážně povedl a nelitujeme, že jsme sem zavítali. Prolézáme hradby, krmíme kachny, které nám zobou z ruky, užíváme si šumění řeky a protože nám při procházce vyhládlo, míříme do restaurace Grand nedaleko náměstí. Cestou se však ještě zastavujeme u kostela sv. Jiljí. Dočítáme se mnoho zajímavého o založení a opravdu bohaté historii, poté si už ale plníme bříška v příjemné restauraci.

Dalším cílem je malá, na dvě části rozdělená, přesto naprosto skvostná Zoo Chleby. Leží ve stejnojmenné obci východně od Nymburka. Je zima a tak neočekáváme mnoho zvířat, opak je ale pravdou. Kromě medvěda, který spí zimním spánkem, jsme viděli dost zvířat na to, abychom byli maximálně spokojeni. Nejen zvířata, ale i zeleň, pojetí a vzhled Zoo samotné je ve výsledku nádherným spojením přírody a lidské tvorby. I přes poněkud vyšší vstupné, než předpokládáme, nejsme zklamáni a naopak návštěvu jednoznačně doporučujeme. Těch pár korun navíc za to prostě vážně stojí. Ve finále je vidět, že se neustále staví nové výběhy pro současné, ale i nové druhy a pokud vstupným k tomu přispějeme, jsme jedině pro.

Loučeň je nevelkým městysem. Pro mnohé je známa především barokním zámkem. Ten je od roku 2000 v soukromém držení, přesto se zde celoročně konají prohlídky za příjemné vstupné. Nás ale tentokráte nelákají interiéry onoho zámku, které je možné vidět na 900set metrovém okruhu, nýbrž zámecká zahrada. Ta je poměrně rozsáhlá a nabízí návštěvníkům Labyrintárium, chcete-li několik druhů různých labyrintů a bludišť, u kterých si procvičíte své hlavičky. Při naší návštěvě byla na zemi vrstva sněhu, přesto jsme si drtivou většinu prošli a vyzkoušeli a jednohlasně můžeme říct, že bomba. Potkali jsme zde děti i dospělé a zažili jsme spoustu zábavy. Nesmíme opomenout zmínit, že se jedná o jediné takové Labyrintárium v Evropě. A ještě jedna věc pro chlapy a některé dámy je v Loučeni k vidění, a to Muzeum velkých volantů. V době naší návštěvy bylo muzeum zavřené, i přes plot ale obdivujeme autobusy nebo Tatru 148, i když v žalostném stavu.

Musíme dnešní den uzavřít s tím, že se opravdu povedl, užili jsme toho více než dost nejen pro naše zdraví, ale i pro dobrou náladu a dobrou věc. K tomu stačí jediné, nesedět doma a jít ven...