Hradec Králové

Říká se, že se jedná o město s kamenným srdcem. Podle jednoho ze starousedlíků jde o mix komunistů a židů. Proto ta chladná srdce. Nu, uvidíme. Město má celkem důmyslně vyřešen vnější i vnitřní okruh, alespoň co se dopravy týká. Jako krajské město je dobře dostupné jakkoliv, tedy mimo veřejnou dopravu i vlastním vozem či na kole. Jde o město, jehož osídlení sahá až do prehistorie. Jeden čas byl Hradec vojenskou pevností, což je znatelné při pohledu z věže na bývalá kasárna a vlivem okolností se zadařilo hradecké architektuře, díky které se městu poprávu začalo říkat "salon republiky". Dominantami města jednoznačně jsou katedrála Svatého Ducha, stará radnice a Bílá věž, to vše v centru města. To je ale pro obyvatele města ne příliš lákavým cílem, nacházíme zde poměrně prázdno, jen v mnoha restauracích posedávají v drtivé většině turisté. A není se čemu divit. Indická, čínská, japonská nebo mexická kuchyně vybízí k posezení, to je doplněno českou restaurací Na hradě, která je ale spíše jakousi pivnicí a pak Potrefenou husou. Ve všech jmenovaných i dalších ale úplně normální jídla, především pak ceny nečekejte. Sami jsme zkusili jednu z nich. Konkrétně restauraci Archway, servis naprosto skvělý, jídlo nádherné, ale při pohledu na cenu jsme každé sousto otočili dvakrát tolik v ústech. No mazec, jídla od tří stoveček výše, hodně výše. Hlavně s ohledem na fakt, že kromě oné věže, katedrály a parkoviště, rozkládajícího se přes celé náměstí, nám tyto ceny přijdou naprosto mimo. Ale ok, pověst Hradce, o níž byla řeč zpočátku, by tomu odpovídala.

Jdeme vystoupat na Bílou věž. Obsluha u vstupu velice příjemná, i když zrovna ne moc výřečná. Výšlap na věž je však dechberoucí. Žádná tmavá zákoutí, vše ve dřevě, nádherně osvícené a vlastně postaveno tak, aby se nikdo z návštěvníků moc nezadýchal a kdyby jen přeci, je zde spousta plošin pro odpočinek a nabrání sil. Vstupné sedmdesát kaček je za ten nádherný pohled na město i nedaleké Krkonoše naprosto minimální. Z žádného jiného místa nemá návštěvník možnost takto vidět město. Cestou vzhůru se dozvídáme i o historii zvonu a časového mechanismu, které bylo poháněno třemi závažími. To prostřední bylo tzv. jící, zajišťovalo tedy samotný chod. To vlevo pak zajišťovalo odbíjení čtvrthodin a díky závaží vpravo bylo odbíjeno vždy v celou. Samotná závaží pak byla důmyslně vytesána z kamenů tak, aby nebyla příliš těžká a stroj nepoškodila, ale také dostatečně těžká, aby celý stroj fungoval správně. Prostě jakási židovská přesnost. S podivem pak je, že do dnešních dní závaží nikdo nezvážil a není tedy ani jasné, jak na tyto hodnoty někdo přišel. Po sestupu chceme navštívit katedrálu, ta je ovšem zavřena. Hradec Králové, respektive jeho historické centrum je tvořeno soustavou náměstí, která ale nejsou podle nás úplně smysluplně využita. Trošičku nám to připomíná to naše smutné Ústí nad Labem, kde se rekonstruuje vše kolem, ale náměstí s padesáti odstíny betonu a šedi se tak nějak nemění. Tady pro změnu všude auta na kočičích hlavách. Asi ten komunismus z úvodního povídání.

Mimo centrum se nachází jedno z lákadel města. Obří akvárium, nacházející se jihozápadně od centra. Vstupné jednostopáďo, platíme a vstupujeme do místnosti s výstavou rybích lebek a několika popisky. Vlevo od vchodu je, jak jinak, prodejnička se suvenýry, ovšem oproti jiným místům, docela kýčovitého vzezření. Ale pro milovníky rybek si zde nějakou živou také lze pořídit, což nám mezi otřesnými plyšáky přijde komické. Ale to už stoupáme do prvního patra budovy, kde vstupujeme na krátkou lávku nad velikým akváriem. V tom se prohání nespočet piraň, několik rejnoků a jiných ryb. Prostředí je přeměněno na jakýsi bezúdržbový prales, což zjistí každý všímavější návštěvník při poslechu audioprůvodce. Odtud se sestupuje zpět do přízemí, abychom zhlédli akvárium i z úrovně dna. Velice zajímavý pohled na ryby plující nad námi, stejně tak optické klamy vytvořené množstvím vody. Jenže to je vše a tak ve výsledku nám vstupné přijde přehnané, obzvláště při davech dychtivých a zvědavých návštěvníků sem proudících i v období útlumu, tedy v lednu. Asi sem nechceme jet o hlavní sezoně.

Shrneme-li dnešní výlet, byl vskutku poučný a jak se říká, na každém šprochu, pravdy... Lidé byli byť milí, ale takoví psí čumáci, přesto se nám ve městě moc líbilo. Centrum i přes nějaké mouchy je krásné a za návštěvu rozhodně stojí, zároveň okolí města vybízí nejen k mnoha dalším výletům, ale i spoustě aktivitám. A proto neseďme doma a pojďme ven