Jindřichův Hradec, Dačice

Pojďme dnes společně zavítat do míst, kde ve střehu zůstává Perchta a jak to tak bývá podle pořekadla - za vším hledej ženu, díky něžnému pohlaví zde vznikl kostkový cukr. Vydejme se tedy na výlet.

Město Jindřichův Hradec vzniká někdy v 9. či 10. století coby přemyslovské hradiště. O dvě staletí později se stává městem. Městem prošlo několik rodů a událo se mnoho zajímavého. O všem je možné se ve městě na různých místech dozvědět. Některé ze zajímavostí ale uveďme. V místním pivovaru nějakou dobu pobýval Bedřich Smetana a právě zde utrpěl úraz, který vedl k jeho hluchotě. Jako další stojí za zmínku, že od roku 1887 je zde vystavena Křižíkova elektrárna a město je tak prvním v Rakousku-Uhersku, kde je elektřina zavedena i do rodinných domů. A v neposlední řadě je zajímavé, že Jindřichův Hradec byl po dobu čtyř let nejzápadnější obcí země. Kdy a proč, stejně jako další otázky z minulosti, budou zvězeny až při návštěvě pěkného města.

Centrum je udržované a po rekonstrukci pěkné. Dominantou města je zámek, kde se údajně zjevuje Perchta z Rožmberka, tedy Bílá paní. Provdala se do Hradce, po několika měsících ovšem odjela do Českého Krumlova, kde dožila. Měla býti velmi hodná a chudým rozdávat jídlo. Dodnes se má zjevovat jak zde, tak právě v Krumlově. Není však popsáno, komu a proč se zjevuje, vždy je ale v bílém a má-li bílé rukavičky, čeká vás štěstí či porození potomka, červené značily požár a černé předpovídaly smrt. Jsou však i ty varianty, že se o Perchtu vůbec nejedná a každý si svůj příběh líčí po svém, kdy ale Perchta je tím nejpůsobivějším a nejvěrohodnějším. Zdejší zámek je třetím největším komplexem u nás a čtvrtým nejnavštěvovanějším v Jihočeském kraji. Přitom místo je to naprosto unikátní, tajemné s bohatou historií. Jako jinde, tak i zde se střídá několik rodů, které ale jakoby hradu a později zámku vždy něco přidaly. Po válce se jako jinde mnoho nezachovalo, avšak něco přeci jen ano a rozhodně stojí interiéry za návštěvu. Za celkem přijatelné vstupné tak máme možnost vybrat ze tří okruhů, kdy jeden z nich je zaměřen na děti. Takový nápad docela kvitujeme, neboť památky děti moc neberou a každý, kdo přijde s nápadem do takovýchto staveb přitáhnout děti a zabavit je tím, je roven téměř génia. Hrad a zámek se objevily i v několika pohádkách a filmech, pro příklad jmenujme Bathory, Z pekla štěstí, nebo Příběh staré bambitky. Ovšem bylo toho podstatně více. A závěrem pro lovce tajemství, je zde zachována černá kuchyně, která na zelený čtvrtek …. Až tady.

Dačice, asi jediné moravské město ležící na území Jihočeského kraje. Samotné město nás moc neoslnilo, takové omšelé, šedé, leč na pohled klidné. Přesto množství obchodů, kulturní a sportovní zařízení, ale i okolí, kde se nachází dost rybníků i pověstmi opředená místa, dotváří městu jakýsi charakter. A do toho všeho je zde zasazen empírový zámek se zvláštní barvou s volně přístupnou zahradou. Ale ještě k městu, koná se zde celá řada festivalů a se vzdáleností necelých 6 kilometrů od Telče opravdu nejde o konec světa. Nový, již zmíněný zámek ve stylu empíru leží téměř v samotném centru města a vede k němu turistická trasa. Nelze jej tak minout. V útrobách této památky sídlí galerie a Městské muzeum, proto tato stavba z konce 16. století nenabízí úplně klasické prohlídky interiérů, jak jsme my turisté zvyklí. A proč nový zámek?

Protože město má ještě jeden, o několiko málo let starší, který nechal postavit Albrecht Krajíř z Krajku. Tento zámek sloužil snad nejkratší časový úsek v historii svému účelu. Právě po stavbě nového zámku o necelých 20 let později se život přesunul tam a zde zůstala jen správa zámku. Historie by pro mnohé nebyla tak moc zajímavá, pro jiné ano, dnes však prostory využívá městský úřad a tak ani zde nečekejme prohlídkové okruhy. Mezi největší zajímavosti pak my osobně řadíme pomník kostkového cukru. A i zde platí "za vším hledej ženu". Na nedalekém hradě Roštejně se jistá Juliana Radová snaží uštípnout kus homole cukru. Píše se rok 1841 a nutno dodat, že pokud si člověk chtěl cokoliv osladit, za použití kleští, kladiva či páčidla musel odštípnout kus z kolikrát i 1,5 m vysoké homole. To bylo dosti nepraktické, obzvláště pro nešikovné a ženy a protože při jednom z pokusů se uvedená dáma poranila, nařídila svému choti, řediteli rafinerie a nadšenému vynálezci, aby s tímto problémem něco zrobil. A tím nebyl nikdo jiný, než Jakub Kryštof Rada, který vymýšlí a nechává vyrobit první kostku cukru, nikde jinde, než v rafinerii v Dačicích. I když původní kostkový cukr byl ve tvaru bílého kvádru, dnes známe několik variant co do tvaru, tak i barev. Oslaďme si tedy život třeba výletem, proto neseďme doma a pojďme ven.