Nej... kouty ČR

Jsou místa, která každý Čech a Moravák má vidět, nebo spíše měl by. Karlštejn, Křivoklát, Petřín, Říp a mnoho a mnoho dalších. To je jakási povinnost a kdo ji nesplní, je polovičním obyvatelem této země. Pak jsou místa, která nás něčím táhnou, inspirují či lákají. Co ale zkusit taková místa, která jsou něčím "nej"? Jasně, nejvyšší, nejhlubší atd. Mám na mysli ale něco jiného. Vlastně náhodou jsem do plánů na dovolenou v KV kraji zařadil jedno místo na Ašsku a tak nás to nadchlo, že jsme stanovili další cíle, vlastně takové bratříčky tohoto místa a misi jsme splnili. Rozhodně dle značení, upravených cest a různých informačních tabulí se jedná o turisticky zajímavá místa a z našeho pohledu mělo každé z nich i své "něco". Tak třeba...

... střed ČR je takovou malou hádankou. Na malém náměstí v Golčově Jeníkově se v rohu krčí kámen označující střed ČR.  Nikterak zajímavé místo, zejména zjistíte-li, že tento střed není tak úplně středem. Jde totiž o průsečík středního poledníku a střední rovnoběžky mezi krajními body našeho státu. Hledáme-li střed těžiště plochy našeho státu, musíme popojet o pár kilometrů dále do obce Číhošť. Neměli by jste ji minout, pokud budete sledovat ukazatele. Zde již nacházíme kámen středu ČR i s označníky vzdáleností různých míst. Tento bod pár metrů od zmiňované obce je tedy uznávaným středobodem naší země. Ovšem samotnou obec rozhodně nevynechejte. Možná někteří z vás slyšeli o místním zázraku, jež se udál při bohoslužbě v roce 1949. Tehdy zde kázal kněz Josef Toufar a při bohoslužbě se z ničeho nic viditelně rozpohyboval kříž na oltáři naproti kazatelně. Tento skutek odpřísáhlo 19 věřících, kteří byli přítomni, přesto Komunistickou stranou je farář vězněn, umučen a anonymně pohřben. Celý tento skutek je však těmi "cajzly", promiňte mi ten název, umlčen. Až v roce 2013 církev blahořečila pana Toufara a o dva roky později jsou jeho ostatky exhumovány, přivezeny do Číhoště a uloženy do hrobu. Prašiví psi do dnešních dní za tento, stejně jako za mnoho jiných skutků, jež spáchali, nebyli potrestáni. Říkejte svým dětem o nedávné historii, obrací se mi žaludek při každých volbách, kdy se cpou zpět k moci s tím, že oni nikdy nic. Zpět k Číhošti, tohle místo je pro nás nejtajemněší. Chvíli jsem v kostelíku zůstal bez manželky, ale měl jsem velmi silný pocit, že někdo stojí za mnou. Pocit byl příjemný a byl jsem v naprostém klidu, ze kterého mne vyrušila má vrátivší se manželka. Zajeďte sem, jedno z hodně emocionálních míst.

Naším prvním bodem, který tohle všechno odstartoval, byl nejzápadnější bod. Nachází se na Ašsku a dostanete se k němu autem, na kole i pěšky, a to z Aše směr obec Krásná a dále pak Štítary. Za nimi dojedete na konec asfaltové silničky, kde se nachází parkoviště. Odtud už dále pěšky, v našem případě, kolisti mohou dále na svých byciklech. Po několika desítkách metrů míjíme památku na zaniklou obec Újezd. Z dobových fotografií usuzujeme, kde stálo jaké stavení. Jedinou památkou jsou dnes již zbytky hřbitova. Nemám Němce a Německo rád, považuji je za fa..., kteří svou zemi obohatili tím, co jinde za války nakradli, ale musím přiznat i ten fakt, že po skončení války nebyli našinci vůči Němcům o nic lepší, o to hůř, že v drtivé většině šlo o sousedy žijící "x" let v jedné vsi. Ale to jsme trošku odbočili. Cesta netrvá dlouho, její konec mění cyklisty už také jen na pěší, přesto se jde příjemně loukou a lesíkem. Kousek před cílem míjíme most Evropy, chcete-li most Přátelství. Co je to za stavbu a za jakým účelem byl postaven, zjistíte na místě. Po pár krocích jsme tady. Nejzápadnější bod ČR, nejkouzelnější ze všech koutů ČR. Kouzlo samotného místa je nepopsatelné, ale to posuďte sami. Jen pro zajímavost, vypráví se zde, že na trati z Aše do Hranic u Aše, kterou mimochodem budete přejíždět u Štítar a pokud ne, jedete jinam, a která kopíruje státní hranici, jezdil za totality strojvůdce, který za úplatu zastavoval mimo zastávku a pomohl tak několika našincům k útěku za hranice. No, ale těch historek v příhraničí bude více, uvidíte. Cesta není úplně vhodná pro dětské kočárky.

Nejsevernější místo ČR je asi tím nejklidnějším. Nachází se u obce Lobendava, respektive autem se dá dojet až za obec Severní. Jak příznačný název, že? Jde o nejseverněji zastavěné území u nás, do 50. let minulého století jí ale byla obec Fukov u Šluknova. To jen k těm příznačným názvům. Na malé odstavné ploše za vsí necháváme auto a pokračujeme po asfaltce necelý kilometr, kde již přicházíme ke státní hranici, podél které pokračujeme lesní pěšinou. Nedlouho poté už stojíme na samotném nejsevernějším místě naší země. I zde, jako na všech dalších nacházíme hraniční kámen, označení přímo toho samotného místa a další zajímavosti, o kterých vám nebudeme říkat. Zastavte se tady, určitě potkáte stejně jako my, několik příjemných usedlíků, kteří vám rádi povypráví a leccos povědí. A milovníci houbaření, těch hub tady, jéje... I tady úplně nedoporučujeme dětské kočárky.

Nejhezčím koutem je pro nás bezpochyby nejjižnější bod ČR. Na ten se dostanete cestou na Dolní Dvořiště, kdy kousek od hraničního přechodu odbočíte na Dolní Drkolnou a dále Mlýnce. Zde necháváme auto a jdeme po velmi upravené a příjemné cestě necelé dva kilometry. Cestou se zastavujeme u poutače, jež je vzpomínkou na zaniklou obec Radvanov a opět nás to nutí přemýšlet nad osudy mnoha rodin, co se asi stalo a jak moc zlé to muselo být. Na nejjižnější bod je cesta velice dobře značená, oproti předchozím dvěma, ale i k těm se cestou neztratíte. Jen to chce pečlivěji sledovat značení a cestu. Tady to jde samo. Za nedlouho jsme na místě a vychutnáváme si sílu okamžiku. Pokud by jste nechtěli cestu absolvovat pěšky, můžete autem přes naše jižní sousedy dojet téměř k samotnému bodu, prý je to i dobře značené, ale nemůžeme to tvrdit s jistotou. Podle nás je lepší ale právě ta procházka, cesta není náročná a dá se i s kočárkem bez větších obtíží zvládnout. Až se rozhodnete k návratu, vezměte to ještě o kousek dál do obce Studánky. Tedy pokud vám vyhládlo. Nám ano a tak hledáme restauraci. Vybíráme si tu U kaple. Za dobrý peníz dostáváme skvělou porci a ta chuť, no co vám budu povídat. Hodovali, jedli, pili...

Posledním bodem, ovšem neposledním v řadě, je ten nejvýchodnější. Cesta k němu vede pro motoristy přes Jablunkov a Bukovec, což je nejvýchodněji položená obec. Od parkoviště určeného pro turisty a dobře značeného, vede k bodu velmi dobře upravená, 500 metrů dlouhá cesta. Lemována je tabulemi o historii místa a blízkých vsí, o osudech lidí a o tom, jak není úplně problém zde potkat vlky, dokonce i medvěda. To je adrenalin, má manželka přidává do kroku, že jí sotva stačím. Trošku malou úlevou je, že před námi jdou dvě dámy s psíkem a uklidňuji se tím, že by méďovi mohla stačit ta čtyřnohá jednohubka. Rozhodně nejhistoričtější bod z oněch pěti. Povídání o historii je velmi poutavé a místo samotné je okolní přírodou vysloveně balzámem pro duši. 

A co vy? Vězte, že tahle místa rozhodně za návštěvu stojí a stát budou. Taky vězte, že nebudete jediní, kdo se na ně vydá. Nebuďte ale těmi posledními, kdo se nechá přesvědčit, takže neseďte doma a pojďte ven...