Od Kozla k veteránům

Asi 15 km jižně od Plzně u obce Šťáhlavy stojí lovecký zámek Kozel. Se školou jsem na něm byl asi čtyřikrát a samozřejmě jako dítko školou povinné bylo důležité býti na výletě místo v lavici a bylo jaksi jedno kde. Takže nějaký Kozel, no a co. Až teď jsme sem zavítali znova, tedy já znova a přibalil jsem si na cestu mou krásnou manželku a dcerku. Počasí přálo a zanedlouho už vidíme čtvercovou stavbu s přilehlým zámeckým parkem. Po tolika letech obdivuji s děvčaty samotný zámek s bohatě zdobeným interiérem. Vstupné je velmi přijatelné a parkoviště hlídané. Naprosto příjemné prostředí vybízí k relaxu. Zámek je volně přístupný veřejnosti a při prohlídce s průvodcem se dozvíte mnoho zajímavého. Například způsob vytápění místností byl důmyslný a dokonce se zde dodnes dochoval prapředchůdce domácího telefonu. Jak že to fungovalo? To přeci chcete vidět a slyšet osobně. Tak či onak naši předci nebyli hlupáci. K vidění toho ale v podstatě mladý zámek Kozel z konce 18. století nabízí podstatně více, proto sem vyražte i vy. Samozřejmě nám vyhládlo a přemýšlíme, zda usadit naše zadečky v restauraci Podzámčí. Nakonec popojíždíme do nedalekého Starého Plzence, kde v Českém dvoře dopřáváme našim bříškům a jednomyslně se shodujeme, že to bylo dobře. Skvělá kuchyně za velmi přijatelný peníz, restaurace plně obsazená včetně zahrádky, kde si dopřáváme i my. Od místních se dozvídáme, že sem jezdí lidé ze širokého okolí právě kvůli kuchyni a cenám. Naprosto souhlasíme. No a pokud jste vyrazili za památkami, nabízí se vám nedaleké Nebílovy, nebo dostatek dalších možností.  

Naše cesta však vede směr Rokycany a dále Hořovice po silnici 117. Kousek za Rokycany najdete odbočku do obce Strašice. Že jste o téhle dědině nikdy neslyšeli? To je možné, já donedávna také ne. Ovšem jako dítko malé jsem byl milovníkem dopravy, autobusů a všeho možného. Pamatujete si "čabajku, eŠDéčko" a další stroje, co strašně řvali a kouřili a přesto rychlost nebyla nijak závratná? Tak nejsem jediný pamětník, i když při vyprávění o tom, jak si pamatuji v Karlových Varech dřevěný most přes řeku Ohři, jsem často řazen do dob Jana Žižky. Ale do Strašic. Parta nadšenců zde rekonstruuje a vystavuje přepravní skvosty doby minulé. Autobusy, trolejbusy, auta. Něco tak obyčejného a každodenního se tady proměnilo v jedinečnost. Můžete znova nasát tu vůni Ikarusů, Karosy ŠL a ŠD, sedmistovky i devítikila, trolejbusu Tr 14 a Tr 21, tramvají a třeba i eRŤáka. Nebojte, nemusíte být přímo fanda techniky. Důkazem toho je moje manželka s dcerou, které muzeum doslova uchvátilo. Na chvíli se staly řidičkami tramvaje, usedly za volant autobusu a trolejbusu. Plusovými body je pak velmi příjemné vstupné, možnost svezení se některým z krasavců a dokonce i možnost pronájmu vozidla třeba na svatbu či večírek. Oceňujeme velmi kladně i turistické předměty tématicky zaměřené na samotné muzeum, tedy magnetky, pohledy a fotografie vystavených exponátů, pexeso dopravních prostředků a taktéž za velmi lidové ceny. Upřímně jako trapnost považuji například prodej lázeňských oplatek na Karlštejně nebo pohledy Prahy v Mariánských Lázních. Mínusovým bodem pak je, a to je důležité sdělit, nepravidelná otevírací doba, která je dána ... Ale to zjistíte a pochopíte až tady, každopádně než jsme začali plánovat tento výlet, na stránkách muzea dopravy jsme si nejdříve zjistili, kdy je otevřeno. Rozhodně ale výlet stál za to a nelitujeme. Tyto cíle, tedy zámek i muzeum dopravy jsou dostupné autem, na kole i veřejnou dopravou. Každý si přijde na své a nejen děti budou nadšeni. My byli. A co vy? Ještě jste doma? Tak tam jen tak neseďte a pojďte ven. A pánům majitelům muzea mnohokrát děkujeme a držíme palce v dalších počinech.