Pardubicko

Míříme do Pardubického kraje. Největším lákadlem je pro nás Velká pardubická, ale nezůstane pouze u ní. Když už koníci, kam jinam se jet podívat, než do státního hřebčína v Kladrubech nad Labem. O Starokladrubácích jistě mnoho z nás slyšelo, o slavné historii hřebčína stejně tak, ale do naší návštěvy jsem si osobně říkal, že jsem sice na taková zařízení hrdý, ale stále to jsou jen koně. Musím konstatovat, nejsou. Bohužel trošku naivně doufáme, že stačí přijet, koupit vstupenku a hurá za koníky, ale opak je pravdou. Pokud nemáme rezervaci, a to my opravdu nemáme, máme čtyři hodiny smůlu. Popravdě, čtyři hodiny několik kilometrů od Kladrub, kde kromě stájí a výběhů není vážně co vidět, úplně nechceme čekat. Kromě koníků nás láká i rozhledna, jež je součástí hřebčína, nakonec ale volíme tu nejjednodušší variantu. Do útrob se dá nahlédnout i bez vstupenky a ta ušlechtilá zvířata jsou k vidění i ve výbězích pár desítek metrů za hřebčínem. A bez vstupného, prostě na čecháčka. Vycvičení hřebci opravdu až vyrážejí dech tím, co se dokáží naučit, ovšem vše začíná někde jinde. Výběhy jsou totiž tím místem, které se líbí nejen dospělým, ale i dětem. Louky totiž patří klisnám s mláďaty a tady je vlastně vidět počátek toho všeho. Několik desítek hříbat s matkami, které se nechají pohladit, přijdou až na dosah ruky, jako by si s námi chtěly povídat, je mnohem kouzelnější a opravdovější, než očumování stájí s německými a polskými turisty, díky kterým není slyšet vlastního slova. A i když parkování u hřebčína je zdarma, vstupné odpovídá náročnému chovu a především cizím návštěvníkům. Ale popravdě, pokud sem jedete, s tímhle na takovém místě prostě počítáte.

Dalším místem, které na Pardubicku určitě chceme navštívit a doslova se nabízí, je překrásná Chrudim. Historické centrum města je naprostý skvost. Po celou dobu máme dojem, že tady je připomínání historie na prvním místě. Něco to do sebe rozhodně má, mimo to oceňujeme čistotu v centru. Dominantou centra města je bezesporu kostel Nanebevzetí Panny Marie, u kterého se trošičku podivujeme nad skutečností, že není dochováno, kdy byl založen. U takových staveb bývá naopak zvykem, že je uveden architekt, doba vzniku a nejlépe ještě historka o tom, co stálo za vznikem pouhé myšlenky. Tady? Nic. Stavba ovšem ohromuje svou důmyslností a krásou, do prostor náměstí jakoby vždy patřila. Nedaleké podloubí starých domů dokresluje obrázek dob minulých a nemůžeme říci jinak, než že jsme i tady ohromeni krásou. Jako jednu ze zajímavostí se tady dozvídáme, že Chrudim byla krajským městem kraje Chrudimského, který měl téměř shodné hranice s dnešním Pardubickým krajem. Až když se Pardubice staly důležitým silničním a železničním uzlem, byl status Chrudimi odebrán a přidán právě Pardubicím. I tak Chrudim za návštěvu rozhodně stojí.

Pardubice, jak již bylo zmíněno, současné krajské město. Další z míst, které se přímo nabízí k návštěvě. Poměrně turisty zapomínaný kraj, často slýcháváme. Nejsou zde hory, jezera, ani světoznámé lázně například. Ale je v kraji spousta jiných a krásných míst a tak i my míříme právě sem. A doufáme, že ještě několikrát sem naše kroky mířit budou. Město jako takové nám trošičku připomíná Ústí nad Labem, odkud jsme sem přijeli. Centrum je přehlídkou betonu. Zde podoba ovšem končí, tady je to poskládáno nějak jinak, lépe, pro oko lahodící a doplněno stromořadím a spoustou odpočinkových zón, předzahrádek a prostě všeho, co v centru chcete. Opět nás překvapuje čisto. I přes probíhající městské oslavy nevidíte člověka, který by hodil něco na zem a pokud už někomu něco upadlo, je buď ostatními upozorněn, nebo je to či ono kolemjdoucími sebráno a vyhozeno. Prostě naprosto odlišná mentalita. Žasneme a chválíme, takhle by se lidé mohli chovat všude. Jak bychom jsme se potom měli a nejen my, že? Ale to by bylo z jiného soudku, ne-li sudu. Pardubice jsou i mimo slavnosti živým a čistým městem, což jsme měli příležitost si ověřit ve dnech následujících. Něco málo k městu na Labi. Je známé především těžkým chemickým průmyslem, výrobou olejů a výbušnin například, ale i takovou dobrotou, jako je perník. Máme na mysli cukrovinku, jak jinak. Každého asi nejprve napadne Velká pardubická, na kterou míříme společně s několika tisíci diváky, ale i plochodrážní Zlatá přilba nebo Mezinárodní festival šachu si své příznivce jistě najde. Dalo by se o městě, památkách, historii i současnosti napsat mnoho, ale tentokráte to vynecháme a dovolíme si vás pozvat právě do tohoto kraje. Míst, která za návštěvu totiž stojí, je v kraji více než dost, proto neseďte doma a pojďte ven.