Domažlicko

Na podzim toužíme po dalším krásném výletu. Kam se tedy vydat? Tentokráte nás táhne Domažlicko. Chodsko je známé svou pověstí o krásných krojích, pohostinnosti a krásou přírody. Neméně známé jsou i Chodské slavnosti, jež se zde každoročně pořádají v srpnu. Tak tedy vyrážíme a jsme plni očekávání, i když slavnosti již určitě nestihneme. 

Domažlice, centrum samotného Chodska, je menší město, přesto bohaté na historii. My měšťáci, již navyklí na všelijaká nákupní hyper a megacentra, mezi jejichž vyznavače se tedy nehlásíme, jsme jako Alenka v říši divů. Náměstí kolem dokola obklopené malými obchůdky v podloubích starých domů, pekařka, cukrář, obuvník, papírnice a další z nepřeberného množství maloprodejců, všude živo, lidé přebíhají z obchůdku do obchůdku, ve kterých vás obsluha vítá s úsměvem a typickým nářečím. Návrat do dob minulých, žádný shon a spěch, k sehnání snad vše, na co si vzpomenete. No prostě nádhera. Několik obchůdků sami navštěvujeme a přístup tamních lidí je úplným balzámem. To fakt v nákupáku nezažijete. Na tom samém náměstí je možné kdykoli zaparkovat za velmi lidovou cenu. Celému prostranství dominuje šikmá věž. Povídá se, že při stavbě si dělníci přihnuli více, než měli. Dalšího dne si však všimli, že se věž naklání k severu. Dnes však je nakloněna na jih. Je to dáno tím, že již nemohli stavbu bourat a přestavovat a tak dali více materiálu na druhou stranu. Toho ale bylo tolik, že se věž přehoupla a zůstala nakloněna tak, jak je dnes k vidění. Náklon činí 60 stupňů. Nedaleko od náměstí stojí Chodský hrad. Dnes v něm nacházíme Chodské muzeum, do kterého prostě musíme jít. Bohatá historie této oblasti je promítnuta v několika místnostech muzea, velmi poutavé a krásné expozice nás absolutně pohltily. Vstupné je 50 kaček, takže úplná pohodička a interiér paráda. Součástí prohlídky je ochoz na 52 metrů vysoké věži, kam také stoupáme. 100 schodů máme za sebou během chviličky a výhled nás ohromil. Domažlice jako na dlani. I daleké okolí, krása přírody nám vzala slova z úst. Chodsko je prostě nepopsatelně krásné. Během prohlídky jsme si všimli i fotografie skupinky lidí. Jedním z vyfotografovaných je i jistý Max Dufek. Pokud nevíte, o koho jde, jedná se o zakladatele turistiky. Tedy takového mentora nás výletníků. 

Po prohlídce nádherného města a hradu putujeme o pár kilometrů dále. Horšovský Týn, další z krásných městeček a ještě krásnějším hradem i zámkem. Kolik krásných měst u nás se může pochlubit hned oběma. Lezeme dovnitř, venku je uplakané počasí, interiér ale hned po vstupu vypadá velice lákavě. Jaký okruh chcete vidět?, ptá se paní pokladní příjemným hlasem a s úsměvem na tváři. To nejzajímavější, ne-li všechno. Bereme tedy hrad i zámek za 180 korun, ale investice je vskutku skvělá. Krása s noblesou prolínající se v interiérech, doprovázeny vskutku luxusním a podrobným výkladem nejen o historii staveb, obyvatelích, ale i různých artefaktech. Dokonce jsme se dozvěděli leccos o vzniku něčeho tak primitivního, jako je skříň nebo umyvadlo. Dobře, teď se omlouváme všem truhlářům a výrobcům sanitární techniky, ale ... Věděli jste, že umyvadlo vzniklo z "lavadla"? Nevíte, co je "lavadlo"? No to je přeci lavor, pro který se vyrobil stojan tak, aby se do něj mohl položit a dotyčný, tedy šlechtic či šlechtična, se mohla omýt. Nebo jak vznikla skříň? Věděl by to někdo? Necháme vás chvíli přemýšlet, mezitím se vrátíme k další prohlídce. Několik artefaktů zdejšího zámku si zahrálo dosti významnou roli v seriálu Marie Terezie. Ve zdejší knihovně se natáčel další z pokladů naší kinematografie, můžeme-li to tak nazvat, a to Nesmrtelná teta. Veškeré záběry z knihovny v tomto díle jsou jen a pouze z této knihovny. Zajímavostí pak je, že právě zmíněná knihovna obsahuje důležitý dokument i brk, kterým se psal. Nejde o nic jiného, než o Westfálský mír. Je tady toho mnoho a není možné, ani v našem zájmu vám vše říci, jen si sem zajeďte sami, protože ty vaše prožitky mají teprve tu správnou cenu. No jak tedy ta skříň? To dříve byly pouze truhly, pak někoho napadlo ji postavit a bylo to. Přemístily se nožičky a až o několik desítek let později někoho napadlo místo jednoho křídla dveří, vlastně víka, udělat křídla dvě. Jak prosté. Na závěr vám prozradíme ještě jednu zvláštnost. Na zámku jsou v dobových lustrech 100 let staré žárovky, tzv Edisonky. Přesně takové, jaké je stvořil a víte co? Stále svítí.

Popojíždíme zase o kousek dál. Nejstarší hrad v ČR s dochovaným nejstarším záchodem v Evropě. Kamenný posez, jen se usadit. Kdeže se to nacházíme? Na hradě Přimda, cesta je sem dobře značená, přesto trošičku prudší, ale potkáváme i rodiny s dětmi, takže rozcvička dobrá pro všechny věkové kategorie. Pozůstatky hradu s výhledem do širého okolí, včetně západních sousedů i Českého lesa. Jakoby nebylo 21. století. Všudypřítomná téměř nedotčená příroda nás velice uklidňuje, zalévá nás pocit radosti a klidu zároveň. Ale dlouho zde nesetrváváme, tento bod nebyl v programu, takže zpět na naši trasu. 

Pokračujeme po silnici 605 k hraničnímu přechodu. U Kateřinských chalup odbočujeme na Svatou Kateřinu, nenechme se zmást, to není ten věhlasný resort a tam odbočujeme vlevo. Mezi domy vede asfaltová silnička a pokud budete dobře koukat, všimnete si i ukazatele k Rozhledně Milíře. Nejprve nás to vůbec netrklo, ale po vystoupání na nedaleký horizont jsme se lekli dřevěné postavičky uhlíře, sedícího u silničky. No jo, vždyť milíř je jakýsi proces pomalého hoření a karbonizace dřeva, neboli výroby uhlí. To už vidíme i samotnou rozhlednu. Její kovová konstrukce je nepřehlédnutelná, přesto vyzývá k výšlapu na její ochoz. Parkujeme přímo pod ní a zcela zdarma šplháme nahoru. Její výška 30 metrů nabízí nezaměnitelný výhled na Český les, Šumavu i naše německé sousedy. Prostě opět výhled a pocit k nezaplacení. K tomu vám, stejně jako nám, postačí dvě základní věci. Zdolat 128 schodů a nesedět doma a jít ven...