Přemysl Oráč a Hromová hora

Nádherná květnová neděle, vedro k padnutí a přemýšlíme, co dělat? Dcerka chce na výlet, nejsme vcelku proti. Vybíráme cíl, bereme batoh s pitím, který jako vždy ponese náš nosič a svačinářka v jednom, tedy já. Není divu, postavou připomínám přecpanou pandu, je tedy nasnadě, že hodně unesu. Ale to už startujeme našeho kovového oře a vyrážíme na místo, které každý den vidíme z našeho domečku a přesto jsme jej nikdy nenavštívili. Ale děláme jednu zástavku kousek před cílem, u obce Stadice, jež leží přibližně 5 km od Ústí nad Labem v přímém sousedství dálnice D8. Maličká a ničím nevýznamná dědina, které si patrně ani při cestě nevšimnete, ovšem... Jak pravila naše desetiletá dcera, "jo to byla jedna vznešená paní, ta měla dvě ségry a vzala si toho, nooo, nějakýho zemědělce". Tak a teď srozumitelněji, kněžna Libuše a její sestry Kazi a Teta. A pak taky Přemysl Oráč, jenž od orby k vladaření povolán byl, jak na památníku stojí. Prostě tady, na tom políčku kousek od Ústí nad Labem, směrem k obci Řehlovice, teda tehdy to Řehlovice asi ještě nebyly, no prostě tady žil Přemysl Oráč. Má zde pomník a na informačních tabulích a pamětních deskách se dozvídáme mnohé z minulosti. Ovšem závěr mne pobavil, na východní straně pomníku, což je velmi příznačné, je vytesán nápis: "vláda vrátila se do rukou tvých, ó lide český, roku 1945". Tak to určitě, pěkně na téměř půl století, že? Že tuhle hanbu ještě nikdo nesundal je mi záhadou. Konec legrace a honem k Hromové hoře. Najdete ji kousek od obce Velemín, cca 10 kilometrů od Lovosic severně.

Můžete ji zdolat ze čtyř, možná i pěti různých stran. Pokud někde uslyšíte, že odtamtud je to horší nebo lepší, nevěřte. Kopec je to ze všech stran stejně vražedný, jen vzdálenost od parkoviště k úpatí hory je různá. Necháváme auto v Bílce, odtud pěšky. Cestou obdivujeme místní kapličku. Vcelku zajímavá stavbička, jež zde místní nechali vystavět teprve před 21 lety. Za chvíli jsme už pod samotnou Milešovkou, královnou Českého středohoří. Největrnější a nejbouřlivější hora v ČR. Právě proto je na vrcholu nocležna, kde můžete přečkat nepřízeň počasí, jež vás může překvapit. Už po pár krocích přemýšlím o tom, že ovšem nocležnu neuvidím. Ale pohled na tváře důchodců, nebo mnohem více vycpanějších tvorů, než jsem já mne přesvědčuje, že tohle dáme. Pouštíme se do toho, cesta vede celou dobu stínem lesa, což nám cestu ve vedru trošku usnadňuje, batoh je každým kouskem lehčí, neboť tekutiny rychle mizí. Zdoláváme ji severní stranou, ze které je nejméně co k vidění, ale je nejkratší. Tam i zpět do 5 kilometrů.  Občerstvení na vrcholu za lidové ceny přináší kýžené osvěžení, lehká svačinka, velmi příjemný personál a ten výhled shora, tak ten je k nezaplacení. České Středohoří jako na dlani, krása. Přemýšlím nad onou nocležnou. Je to zajímavě vyřešené, my v kraťáskách a tričkách, neboť dole téměř léto, co kdyby přišel mrak? Nosí s sebou někdo teplé oblečení? My ne, asi by jsme pošli i v nocležně. Nic takového se nám avšak nestalo, sluníčko svítilo co mohlo, výlet byl prostě parádní a všem vřele doporučuji. Vypadá to pod kopcem strašidelně, ale když sem vylezla přecpaná, 120 kilo vážící panda, dáte to taky. Jen upozorňujeme, cesta není rozhodně zvládnutelná s kočárky. Teď už jen neseďte doma a pojďte ven...   a cestou se zastavte ve Velemíně v cukrárně u hlavní silnice. Laskomina jedna vedle druhé a skvělá zmrzka, kterou můžeme jen doporučit.