Buchlov-ice

Tento jeden z několika dobře dochovaných hradů nás již dlouho lákal. Nemáme úplně v plánu navštívit všechny hrady u nás, cílů máme mnoho, ale Buchlov vidět chceme. Cesta k němu je velice dobře značena a parkoviště za cenu 50 kaček, kterou tady příjemné obsluze musí uhradit opravdu každý, na rozdíl od mnohých jiných míst, kde to mnozí obchází, je čisté a dostačující. U něj hned mnohé návštěvníky čeká několik možností občerstvení. Tak jsme konečně tady, Buchlove. Turistům je nabídnuto několik okruhů za přijatelné ceny. Hrad byl vybudován ve 13.století. Z našeho pohledu jde o poměrně veliký hrad a mimo jiné a zajímavé nás mile překvapuje expozicí zajímavostí, které bychom zařadili spíše do dnešní doby. Například šmírátko, mučka, úsporka či síťové pokrytí není nic současného, ale jak jsme zjistili, již naši předci takové věci měli. A nejen to. Nevěříte? Není nic jednoduššího, než se sem vydat a přesvědčit se. K dalším ze zajímavostí zámku bezesporu patří "lípa neviny", jež roste na nádvoří. Jednoho dne byl jistý zbrojnoš Vlček obviněn ze zrady a odsouzen k smrti. Po vynesení rozsudku se rozhodl svou nevinu dokázat zázrakem, na nějž se odvolal. A ten se skutečně stal. Lípa, o níž byla řeč, byla údajně vytržena a zasazena vzhůru nohama, tedy kořeny k nebi. Hned dalšího jara ovšem vypučela, začala kvést a tak roste a kvete do dnešních dní. Vlček byl omilostněn, tedy alespoň dle legendy. Pro znalce a milovníky českých pohádek je lehce postřehnutelné, že právě na hradě Buchlově se natáčela ta O statečném kováři. Ale zpět do historie. V 17. století ztrácí hrad význam a nedaleko nechává rod, jež hrad vlastní, vystavět zámek. Konkrétně jde o Jana Dětřicha z Petřvaldu, jenž zámek ve stylu italské vily věnuje své italské manželce Eleonoře z Collona-Felsu. Hrad je poté ještě chvíli užíván a hlídán, pomalu ale zůstává úplně opuštěn.

Zámek je postaven v nedalekých Buchlovicích a i sem je cesta velmi dobře značena, tedy jak pro cyklisty, motoristy i pěší od nedaleké zastávky několika autobusových linek. Město, v jehož centru je parkoviště pro motoristy, je čisté a pěkně zrekonstruované. K údržbě asi přispívá i parkovné 50 korunek, ovšem tady již není žádná kontrola a tak drtivá většina návštěvníků prostě neplatí. Současný zámek je ve stylu italské vily přelomu 18. a 19. století. Horní část zámku bývala dříve konírnou, dolní sloužila majitelům, služebnictvu a návštěvám. Zatímco tedy horní část má turista možnost shlédnout zdarma, neboť zde nalezne toalety a jakousi vernisáž obrazů s prodejnou vín a suvenýrů, do spodní části velmi pěkného zámku s krásným parkem je vstup zpoplatněn 220 korunami za osobu. Možná cena někoho zaskočí, ale bohaté interiéry, velmi působivý výklad s mnoha zajímavostmi, to za tu cenu rozhodně stojí. Určitě stojí za vyposlechnutí příběh jednoho z potomků, jenž byl ve svých 14-ti letech pohřben zaživa. Snad proto, že onemocněl morem, snad nechtíc. Ovšem potvrzuje to nález po otevření hrobky, kdy byl nalezen s vytrhanými vlasy a okousanou jednou rukou. Na druhou stranu se zdraví potomci nechávali malovat ve školních uniformách, neboli jakýchsi modrých šatičkách, a to s předměty oborů, ve kterých vynikali. Víme tak, že Vilemína vynikala v matematice a zeměpisu, což později bylo velkou výhodou. Mezi další zajímavosti, jejichž výklad by si neměli mnozí nechat ujít, patří i informace o první nemocnici u nás, jíž otevírá na zámku Leopold I. V roce 1797. Dlouhého trvání však tento počin nemá, neboť zakladatel a provozovatel v jedné osobě o jedenáct let později umírá na tyfus a provoz není dlouho udržitelný. V té době je totiž nemocnice zadlužená již na 50 let dopředu. Dalším důležitým bodem historie, do níž se zámek nesmazatelně zapisuje, je 15. a 16. září 1908. To se zde schází Rakousko-uherský ministr zahraničí Alois Lexa von Aehrental se svým ruským protějškem Alexandrem Petrovičem Izvolským a dávají tak vzniknout Buchlovické dohodě. Ta spustila řetězec událostí, jež vyústily v 1. světovou válku. V roce 1945 je zámek zestátněn, ovšem jeho historie je mnohem a mnohem pestřejší a zajímavější. Ale abychom nekončili tak ponuře, využíváme rozsáhlého a krásně upraveného zámeckého parku k procházce a děláme dobře. Nejen že máme možnost vidět výstavu fuchsií, která zde asi celoročně není, zato po celý rok lze navštívit a podpořit stanici ohrožených zvířat, nebo si dopřát nějakou laskominu v místní čokoládovně. Množství káv, čokoládových bonbónů a dalších výrobků z nebo s čokoládou a překvapivě za normální ceny. Završujeme tedy ten náš nádherný výlet do Buchlovických kopců horkou čokoládou s povidly a šlehačkou, k tomu jablečným dortem pro mou milovanou manželku, zatímco můj výběr je Flat white café a čokoládový dort s malinami. Nemá smysl sedět doma a tak pojďte ven, nejen tady to za to fakt stojí.

… a nedaleko lze navšívit sirnaté lázně Smraďavka, jak trefné....