Boží Dar, Klínovec
Nechte se dnes vlákat na vrcholky Krušných hor, do nejvýše položeného města u nás vůbec, na třetí nejvyšší horu a tak trošku vzpomenout na vánoce.
V dobách minulých nám byl podsouván Děda Mráz z východu a už několik let jsme rádi, že si ho tam nechali. Bohužel spousta nás začala vzhlížet k Santa Clausovi ze západu, neboť co je americké, to je přeci dobré. Jenže tenhle Americký děda nosí dárky až pozdě v noci a děti je tak dostanou až 25. Pak jsou tady tací, ke kterým se řadíme i my, kteří věří našim tradicím a dárky nosí Ježíšek. No jo, ale jak? Tahle otázka občas zazněla i u nás, Děda Mráz i Santa mají své saně a soby, ale co ten náš Ježíšek? Ten je malej, ale šikovnej. A především tuze chytrej. Samozřejmě sám by nezmohl nic, ale to ani ti dva důchodci výše jmenovaní. Na tuhle otázku jsme našli odpověď. Za ní si ale musíte zajet do Krušných hor, do nejvýše položeného města u nás, do Božího Daru. Najdete jej nad městem Jáchymov a cesta je velmi dobře značená. Samozřejmě se nabízí zimní střediska k lyžovačce a určitě ano, i takto se dá Boží Dar a blízký Klínovec pojmout, ale my sem vyrážíme v létě, dokonce opakovaně. Považuji za svou povinnost na tenhle výlet vzít všechny své děti, což jedno po druhém plním, dokonce i svou manželku. V místním infocentru je start celé Ježíškovské výpravy, zároveň zde sídlí i jeho pošta a kdykoliv si zde můžete koupit pohled, nechat ho tady a on vám jej speciálním Ježíškovským razítkem před vánoci orazí a pošle k vám domů, čímž je jasné, že právě ten náš dárkonosič přeci existuje. Odtud vede Ježíškova naučná stezka, na které je celkem třináct zastávek a seznámíte se se všemi pomocníky, kteří se společně s ním starají o naše dárečky. Trasu dlouhou 13 kilometrů si můžete zkrátit na polovinu, ovšem za jedno přijdete o seznámení se se všemi postavami a za druhé nesplníte všechny úkoly potřebné proto, aby jste vy, respektive děti, byli odměněny dárečky, které tady Ježíšek pro tyto účely nechal. Ty dostanete opět v infocentru, kde je i cíl cesty. Říkáte si, jaká je to štrapác? Nebojte, naše děti to doslova uběhali a úplně v pohodě, u nás to bylo už horší, ale opakovaně, neboť jsem cestu absolvoval s každým zvlášť, jsme to zvládli. A nebojte, při jedné z našich výprav sem si úkoly plnila i má milovaná manželka a i ona tedy dostala dárečky v infocentru. Rozhodně při téhle výpravě neumřete hlady, velice mile nás překvapilo malé a útulné bistro Krmelec, jež provozují postarší manželé. V nabídce jsou výtečné klobásy, párky, polévky, domácí koláče a buchty, alko i nealko za přívětivé ceny a dobrou náladu vám podpoří domácí přátelská atmosféra. Nabídka je samozřejmě pestřejší a vše mají čerstvé, za což dokonce ručí. Právě Krmelec stojí na rozcestí, kde si svou cestu můžete zkrátit, ale pokud vám můžeme doporučit, nedělejte to. Cesta není náročná a je vhodná i pro dětské kočárky. Samozřejmě jde o Ježíškovu cestu a tedy pohádkovou, je proto lemována postavami z pohádek známými i těmi, které jinde neuvidíte. K tomu je pro děti, které mají elánu na rozdávání, během výpravy k dispozici několik prolézaček a houpaček, prostě výlet za pár korun na celé odpoledne, plný zábavy a poznání. Na Boží Dar není zavedena železnice, autobusové spoje sem však jezdí poměrně často nejen z Karlových Varů, ale snad i z Vejprt, potažmo Kadaně a Chomutova. Vyrazíte-li vlastním vozem, jsou na okraji Božího Daru velká parkoviště, kde si za celý den zaplatíte stokorunu. Budeme-li tedy hodnotit, kdo z trojice nosičů dárků skutečně existuje a reálně je schopen dárky všem roznést, získává tady Ježíšek podstatné plusové body a jak říkáme, zajeďte si sem, seznamte se s těmi, kdo se o plnění našich přání starají a pokud budete věřit, před vánoci vám jako důkaz přijde pohled od samotného Ježíška. A k tomu samozřejmě kopa dárků, že ano, milý rodičové?
Při jedné z výprav jsme si trasu prodloužili o další dva kilometry, kdy jsme na konci Ježíškovy cesty odbočili po značené stezce přes Božídarské rašeliniště. Velmi příjemná cesta po dřevěné lávce, kde v této národní přírodní rezervaci můžete mimo jiné vidět masožravou rostlinu Rosnatku okrouhlolistou ve volné přírodě. Rašeliniště je staré zhruba dvanáct tisíc let, tedy jeho vznik sahá až do doby ledové. V pohodě jsme zvládli i tuhle prodlouženou túru, jen se nebojte.
Pokud vám zbyl čas a nechystáte se honem někam dál, popojeďte ješte o kousek výše na Klínovec. Jde o třetí nejvyšší horu ČR s výškou 1244 metrů. Na vrcholku se tyčí vysílač s rozhlednou, která je za poplatek 25 korun, tedy za nás, přístupná veřejnosti. Počítejte s tím, že výška zaručuje větrno na ochozu rozhledny za každého počasí. Klínovec je v zimě vyhledávaným lyžařským centrem, v létě pak cyklonadšenci, jelikož odtud do Jáchymova vede hned několik různě náročných cyklotrialových, sjezdových a nevím jakých tras. Nahoru vás pak i s kolem vyveze lanovka, která byla poměrně nedávno modernizována. Prostě tady na kopci to žije, jen Klínovec už tak dosažitelný veřejnou dopravou není, nezbývá tedy než vlastní oř, nebo pěší výšlap. Ještě se vrátíme k rozhledně. Výhled široko daleko, Karlovy Vary a mnohá jiná města máte jako na dlani. Kdysi mi můj táta řekl, že za velmi jasného počasí jsou z Klínovce vidět Tatry. To je ale hloupost, pomyslel jsem si. A musím konstatovat, že opak je pravdou. Má manželka mi to také nevěřila a tak jsem se rozhodl ji přesvědčit stejně, jako jsem byl tenkrát přesvědčen já. Byť bylo krásně jasno, nezdařilo se. Zrovna žádná tatra neprojížděla Jáchymovem pod námi, tehdy tam jezdily s pískem, tudíž jsem jich viděl hned několik. Ovšem pochopila podstatu věci a s úsměvem konstatovala, že sem se teda musíme rozhodně vrátit, protože zažít ten pocit z Klínovce vidět Tatry, prostě musí.
Pokud jste jako my nechali auto na Božím Daru a vyšlápli si sem pěšky, jistě jste se ptali, cože to je ta oplechovaná krabice v poli, kdesi uprostřed cesty. Jde o rozhlednu, pojmenovanou Boží vyhlídka. Moc toho vidět není, přesto stavba to je zajímavá a odpočinek na jejím patře velmi příjemný.
Okolí Božího Daru toho nabízí dost a dost v každém ročním období a pro děti se zde dělá opravdu hodně. Co nám ale trošičku vadí, jsou cyklisté. Je jich tady, myšleno v létě, více než dost a mají pocit, že chodci se jim musí klidit z cesty. A právě oni, milovníci kol jsou pro stavbu nových trialových tratí, ničení lesa a přírody, ale zároveň prvními, kdo se jednoznačně postavil proti stezce do oblak právě u Klínovce. Za nás by stavba Klínovci slušela a peníze, které tu turisté nenechávají, by zde najednou zůstávaly.
Ale nechme na vedení kraje, zda a jakým způsobem bude zvelebovat prostor, ve kterém žijí.
My rozhodně nebudeme sedět doma a půjdeme ven.