Červená Lhota, Soběslav

Jeden prodloužený víkend, který se nám blížil, jsme hodlali trávit na cestách. Počasí nám nemělo přát, přesto něžná polovina našeho manželského páru, tou polovinou nejsem samozřejmě já z pohledu mé milované manželky, vyjádřila přání zavítat do oblasti Táborska či Třeboňska. Inu, proč ne, tímto směrem jsme se pro samé Hradce Králové, Moravu a Vysočinu už dlouho nepodívali.

Jsem upozorněn, že rozhodně nemůžeme tedy minout takový skvost, jakým je zámek Červená Lhota. Cestovatelé pozor, cesta k němu není nijak značena a je tak dobré se držet pouze poutače do stejnojmenné obce. Od dálnice D4, tedy kousku, který v roce 2024 už stojí, to není nijak daleko a vlastně stačí sjet na exitu 95 a poté ze silnice 135, na kterou se dostanete, odbočit směr Chlebov a Mezná. Poté vás, stejně jako nás, ukazatele dovedou tam, kam máme dnes namířeno. Dostatečné parkovací plochy s poplatkem 80 korunek za celý den, několik zajímavých stánků včetně občerstvení a musíme konstatovat, že i přes množství turistů je zde klid. Lidé se zde v přírodě chovají nějak kultivovaněji oproti jiným zámkům. Místní jsou usměvaví a příjemní a v tomto duchu se za nedlouho povede i prohlídka zámku. Vstupné rovné dvě stovečky, ale rozhodně nelitujeme. Tenhle zámek na ostrohu, jak jsme se dozvěděli od usměvavé, milé a vstřícné paní průvodkyně, na které je vidět její znalost a zapálení pro zdejší zámek, byl původně tvrzí ze 14.století. Jednalo se o tři samostatné budovy, až o dvě stě let později se přestavbou stavby propojily a poslední úpravy byly provedeny na počátku století 20. Zajímavostí zámku nejsou, jako jinde, pozůstatky armád, nacistů či dokonce dětského domova za bolševika. Oproti jiným totiž tenhle zámek zůstává v držení rodu až do roku 1945, kdy jej na základě Benešových dekretů získává stát, byť majitelé nebyli Němci, ovšem osud je jaksi milostiv a tak dnes můžeme obdivovat původní vybavení posledních aristokratů. Snad pro umístění zámku nevhodného pro zemědělské využití nebo dětský domov. Jsme překvapeni pokrokem, neboť zámek byl na počátku 20.století nejen elektrifikován, ale byl sem také zaveden vodovod a telefon s telefonním číslem 13. Jednoznačně tak jde o naprosto zajímavé místo, jež je doplněno fantastickým výkladem. Nutno podotknout, že s tak profesionálně poutavým výkladem s přirozenou lidskou zapáleností jsme se potkali snad už jen v Rabštejně nad Střelou. Ale zpět, zámek nabízí další dva prohlídkové okruhy. Jedinou svízel shledávám já a pár dalších, jež máme velké, popřípadě ploché nohy, díky čemuž nás nevzali na vojnu, neboť při případném boji by to natolik plácalo, že bychom se prozradili snad, v papučích univerzální velikosti 42. Majitelé posledních čísel, než začínají pramice, mají tak co dělat papučky udržet tam, kde mají být. A proč že Červená Lhota vlastně? Protože je zámek natřen na červeno. Ale proč? Jedna z legend praví, že čert svrhl ze zámeckých oken nevěřící zámeckou paní, kterou přivedl na zámek rytíř Kába. Ten se údajně denně modlil a když mu zámecká paní chtěla vzít a zničit krucifix, zjevil se čert, který zdejší paní svrhl. Její krev potřísnila do té doby bílý zámek a jelikož nešla přemalovat, seč se malíři sebevíce snažili, byl zámek přetřen na červeno. A jak je to s pověstí doopravdy? No, zámek opravdu kdysi bílý byl, jenže potom, když rytíř Kába...

Ale to je už na zdejší vyprávění a vězte, že výklad je tak zajímavý a dechberoucí nejen pro dospělé, nýbrž aj děti byli naprosto konsternované a soustředěné. Prostě jednoznačně krásné místo mezi Soběslaví, Jindřichovým Hradcem a Kardašovou Řečicí a fakt to tady s námi touristy umějí. Děkujeme.

A do prvně jmenované míříme dále. Soběslav si i přes novodobé úpravy zachovala svůj až středověký ráz. Jako první musíme vypíchnout řešení náměstí, kdy množství parkovacích míst a aut na nich tvoří jakýsi obvod, zatímco střed se starou kašnou a zelení tvoří důmyslnou a pěknou odpočinkovou zónu. Dominantou je jistě kostel sv. Petra a Pavla, za zmínku bezpochyby stojí historická budova radnice, nad níž vykukuje jaksi zešikmená úzká věžička kostela sv. Víta. Centrum města s přilehlými ulicemi tvoří klasický ráz malebného jihočeského venkova. Rod Rožmberků tak, jako jinde tady na jihu, i zde nechal postavit hrad s pozdějším pivovarem. Ani jedno dnes neslouží svému účelu, hrad obývá městská knihovna, pivovarský komín čapí rodinka, kterou máme možnost naživo pozorovat a tak nám, turistům je k dispozici pouze věž. Na ní je bohužel vstup omezen otevíračkou knihovny a předchozí domluvou, takže u nás smolíček. I tady ale máme potvrzeno, že výlet sem a do Červené Lhoty je jednoznačně dobrým nápadem a tak můžeme v klidu říci: neseďme doma a pojďme ven. A počasí bylo nakonec po celou dobu báječné a dny zalité sluncem