Babiččino údolí

Budete-li cestovat k našim severním sousedům přes Náchod, nebo chcete-li jen tak vyrazit někam v létě na výlet či kratší dovolenou, nabízíme vám Královéhradecký kraj. Východočeské moře, jež se přezdívá vodní nádrži Rozkoš, nabízí nejen ubytování v mnoha kempech a penzionech, ale také spoustu vodní zábavy včetně rybolovu. Nejde přehlédnout a nachází se ve směru na Náchod u města Česká Skalice. Jde o osmou největší vodní plochu u nás. Nejen koupačka je ale to, co by vás tady mohlo zajímat. Nemáme teď úplně na mysli levné nákupy v nedalekém Polsku, i když mnozí asi neodolají, ale okolí vodní nádrže nabízí několik zajímavých míst.

Jedním z nich a naším hlavním cílem je Babiččino údolí. Cesta sem je dobře značená, odstavné plochy zdarma a Ratibořice na dosah. Někteří se domnívají, že Babička od Boženy Němcové je fiktivní, ovšem opak je pravdou. Jedná se o příběh postavený na skutečných událostech, dokonce se zde dozvíte i pokračování osudů hlavních aktérů, o kterých se v příběhu již autorka nezmiňuje. Od parkoviště přecházíme přes starý kamenný most, nedaleko odtud je ještě bílý a červený dřevěný, přes které vede silnice křižující řeku Úpu. Podél ní se vydáváme po značené stezce. Jdeme podzámčím národní přírodní památkou Babiččino údolí. Cesta je asfaltová, popřípadě štěrková a velmi dobře upravená. Určitě je vhodná i pro rodiny s dětmi a dětskými kočárky. Zanedlouho přicházíme ke dvěma stavením ze 16.století. Jde o Rudrův mlýn a mandl. Mlýn je poháněn vodou z Úpy a ze tří mlýnských kol vidíme funkční pouze dvě. Ratibořice a celé údolí se včetně těchto stavení dostala do podvědomí hlavně díky Boženě Němcové a popsanému příběhu o babičce, Barunce a jejích sourozencích. Přitom Barunka je samotnou Boženou Němcovou, ale to většina lidí asi ví. O pár metrů dále je v letech 1920 až 1922 postaveno a odhaleno sousoší Babičky s dětmi. Velmi působivé místo. U sousoší se můžete občerstvit v Panském hostinci, nemůžeme vám však popsat místní kuchyni a poměry, jelikož my těchto služeb tentokráte nevyužíváme a pokračujeme dále po stezce. Brzy přicházíme k stavení, jež postavil mlynář Ludr na konci 18. století. Roubená chalupa je udržovaná a dle příběhu je po roce 1945 doplněna o nábytek a doplňky. Zde každý rok můžete potkat Babičku s Barunkou i ostatními dětmi v dobových kostýmech. Nejedná se o strašidla, nýbrž o každoročně konanou akci. K zámku to již není daleko, ovšem nejdříve přicházíme k Viktorčinu splavu. Zde dle příběhu hodila Viktorka své dítě do řeky a poté na toto místo chodila zpívat. Místo je romantickým koutem údolí. Odtud si můžete zajít procházkou na nedaleký hrad Rýzmburk, respektive jeho zříceninu, nebo jako my se stočit zpět přes Ratibořický zámek. Na ten chodila Babička s dětmi za kněžnou, jež zde měla letní sídlo. Kateřina Vilemína Zaháňská nechává tuto barokní stavbu přestavět ve stylu empíru, snad podle italských letních sídel. V okolí zámečku najdete všechna stavení, o kterých příběh vypráví. Je několik věcí, o kterých se v povídání od Boženy Němcové nedočtete. Kněžna domek babičky, ve kterém nedaleko žila i s dětmi, nechala zbourat a všechny vykázala do ratejny pro služebnictvo v areálu zámku. Jednalo se o malý byt o dvou místnostech a komory. Byt byl velmi mokrý a nevlídný. Odtud 12.září 1837 vyšel i svatební průvod mladičké Barunky Panklové. Zda-li byla v průvodu přítomna Babička, či se jej již nedožila, jak se vyvíjel vztah ke kněžně Kateřině Vilemíně Zaháňské, jež v příběhu byl popisován jako velmi laskavý a jaký byl osud dalších dětí se dozvíte, pokud sem vyrazíte. Za nás se jedná o místo, které by mělo patřit na seznam povinných míst nás všech. Při seznámení se se všemi okolnostmi, dostává příběh paní Boženy Němcové trošičku trhliny. Nebo že by to všechno bylo přeci jen ještě jinak? Nejen proto neseďte doma a pojďte ven...