Brumov-Bylnice, Lideč

Vydáváme se na východ naší země a ne, nemyslíme tím Pardubice. Máme na mysli úplný východ, poblíž Vlárského průsmyku. Zní to tajemně? No, a přitom si tudy jen prostě řeka prořízla cestu, díky čemuž sem vede dnes i železnice a silnice.

Takže do souměstí Brumov – Bylnice se dá dostat kdečím. A světe div se, i když jsme již v Bílých Karpatech, i cyklostezka sem vede. Teda za nás jen pro odvážné, protože výskyt medvědů v okolních lesích není ojedinělý. Hledáte-li cyklisté opravdový adrenalin, tady jste správně. Dobrá zpráva je, že čas krmení určujete vy samotní. A teď za vším ostatním. Parkování za 5 kaček na hodinu přímo pod hradem je luxus. A když pod hradem, tak míříme kam? 

Správně, do muzea. Jednak za vstupné 50 korun okukujeme expozici věnovanou historii města i okolí, druhak vstupné platí i na hrad. A až teď tam směřují naše kroky. Výšlap je krátký a zřícenina poutavá. Na několika místech je zde opěvován Karel IV., ačkoliv Moravu věnoval svému bratru. Sklepení nabízí rovněž několik expozic. To vše je dnes přístupné díky jistému PhDr. Jiřímu Kohoutkovi Csc., který hrad doslova vykopal z písku a nánosu zeminy. Jasně, několik lidí mu pomáhalo. Výhled do okolní krajiny je krásný, turistů moc tady nečekejte. Přeci jen, pro zhýčkance a pražské Pepíky je to tady už daleko. Místní starousedlíci povídají, že tady jste smrti o krok blíže, než kdekoliv jinde, a to nám nahání trošku husí kůži.

Já jsem o městě slyšel spíše v souvislosti s dráhou pana Masaryka. Ano, náš první prezident se zasloužil o stavbu železnice až sem. A pak o roce 1957, kdy na trati výše ujel vagon plný dřeva a srazil se zde s motoráčkem, plným mladých lidí, vracejících se ze zábavy. No tragédie, co si budeme povídat a snad o tom je natočen dokument ČT. U křížku, který zde jako tichá vzpomínka na všechny, stojí, zapalujeme svíčku a pronášíme tichou modlitbu.

Míříme po silnici 57 výše, do Valašských Klobouků. I sem vede dráha tatíčka Masaryka a dokonce autobus tady zastavuje. Parkoviště v centru vyjdou na 10,- až 15,- korun za hodinu, popřípadě 50,- na celý den. Ve městečku můžeme okouknout několik dochovaných dřevěnic, městské muzeum či Svět architektury Huberta Gessnera. Osobně mi jméno nic neříká, ale má jít o jednoho z nejvýznamnějších středoevropských architektů 20. století. V tomto směru jsem analfabet, znalci proto prominou. Po červené se pak vydejte na vrch Královec, na kterém se tyčí rozhledna. Vstup zdarma a výhledy na Bílé Karpaty na straně jedné a Javorníky, které jsou součástí CHKO Beskydy, na straně druhé. Pohled na nespoutanou přírodu k neuvěření a nezaplacení. Jen připomínám, pamatujete si to o těch medvědech ze začátku textu? Tak opatrně.

A hurá ještě o kousek dále, abychom ten den pěkně završili. Horní Lideč. U kruhového objezdu se nachází parkoviště zdarma a u něj Muzeum betlémů. Vypadá to na rodinný domek, ale opak je pravdou. Za vstupné 60 korun dostáváme výklad od milé paní, jak myšlenka vznikla, co vše je v betlému ukryto, kolik postav se pohybuje a další zajímavosti, které se snažíme všechny najít. No masakr, shluk betlémů do jednoho obrovského díla je nepopsatelný zážitek. Známé stavby tohoto kraje jsou zaneseny do biblického příběhu úplně nenásilně, jako by tam vždy patřily. Pohyblivých figur jsme napočítali přes 75 a nevíme, zda byly všechny. No čučíme na to jako pasažéři Titaniku na ledovec.

Po prohlídce betlému popocházíme ještě o kousíček dále. Stojí zde stavba, která sem na první pohled nezapadá. Skleněný palác s nápisem Trezor přírody. Za 100,- vstupného se zde seznámíte, pomocí interaktivních prvků, s přírodou Bílých Karpat a Beskyd. No, jako zajímavé, peníz není nikterak veliký, ale že by nás tohle nějak nadchlo? To asi úplně ne, leč své zájemce si to určitě najde a ze seznamu to hned neškrtejte.

No, jako na jeden den od rána skoro do soumraku stačilo? Zážitků dost a fakt pohodička. Minimum turistů, žádný tlak, takže neseďte doma a pojďte ven. Protáhněte se okolo Vlárského průsmyku a po 57 hurá za zážitky a poznáním.

(naposledy navštíveno 09/2023)