Mikulov

Do dalších, vinicemi opředených míst, se lze dostat jak autobusem, tak vlakem. Jasné je kolo nebo vlastní auto. To lze zaparkovat na kterémkoliv městském parkovišti, kde cena parkovného je 40,-/hod., ale při konání nejrůznějších akcí i vyšší. Pokud budete hledat dále od centra, najdou se i místa zdarma.

Dominantou Mikulova je bezesporu kaple sv. Štěpána na Svatém kopečku. Jde o poutní místo, a proto zde počítejte se zvýšeným zájmem turistů. Ano, je to kopeček, a tak se jde do vršku. Chviličku nám dává výstup zabrat, ale jinak pohoda. Po modré procházíme s davem po jakési Křížové cestě, okolo bývalého lomu a kaple jdeme až na rozcestí Pod Božím hrobem. Odtud se již příjemnou lesní pěšinou vracíme dolů do Mikulova, kdy míjíme již zmíněný lom z druhé strany. Pro zvědavce, těžil se zde vápenec.

Samotné centrum města je opravené a malebné, často se zde koná nějaká akce. Cimbálovka hraje, zpívá se a k dobré šunce, masu či sýru teče vínečko proudem. O dobrou zábavu zde není prostě nouze.

Bezprostředně nad náměstím stojí kostel sv. Václava s vyhlídkovou věží. Za 50,- lze vystoupat po 135 schodech na ochoz věže. Cestou okukujeme zvony kostela a představa, že by nyní začaly zvonit, no pane jo. Z věže je vidět na všechny strany nejen město, ale i široké okolí a jižní Morava je prostě krásná.

Po sestupu nakukujeme zcela zdarma i do krásně zdobeného kostela. Jako na jiných místech, tak i zde, zapalujeme za naše blízké svíčku.

Po chvíli už stoupáme nad kostel. Ale stoupáme? Vstupní brána zámku je přímo v sousedství. Zde si lze vybrat ze čtyř komentovaných a dvou nekomentovaných prohlídek. Zajímá nás hlavní prohlídkový okruh. Historie zámku od gotiky po empír a galerie Dietrichsteinů (ti mimochodem mají ve spodní části náměstí svou mega hrobku, do které jsme také nakoukli). Více jak hodinová prohlídka nás vyšla na 180,- za osobu, což je méně než jinde. Při prohlídce se dozvídáme vše o historii, o zmíněném rodu a vidíme spoustu krásných předmětů. Opravdu je co obdivovat.

Následná procházka zámeckým parkem, menším než jinde, okolo synagogy, nás dovedla až k Břitové věži. Ta sloužila nejen jako žalář, ale také jako sklad střelného prachu. Výstup na ni je zcela zdarma.

Od zámku se vydáváme po červené k jeskyním Na Turoldu. Jedná se o vápencové jeskyně a jak se dozvídáme, největší jeskyně druhohor. Dobře, celková délka chodeb má být bezmála 3 km, ale prohlídkový okruh má necelých 300 metrů. Během nich máme zdolat přes 300 schodů, teplota stabilně pod 10 °C a prohlídka trvá sotva 40 minut, dle pana průvodce, ačkoliv je avizovaná hodina. Nakonec za tohle 220,- nedáme a vracíme se zpět do města.

Pokud byste se vydali dále po červené, zavede vás na zříceninu Sirotčí hrádek. Než se tam vydáte (my tu informaci máme, a proto tam nejdeme), je potřeba vědět, že zbytky zdí věže by při zapadajícím slunci působily krásně a fotky by odtud určitě byly exkluzivní, ale hrádek je (alespoň v době naší návštěvy) nepřístupný. Dle místních jde ale o trvalý stav.

O jídlo se nám postaralo hned několik stánků na náměstí, tu klobásky, langoše, pečená masa a další pochutiny, ale i klasických restaurací zde najdete dle libosti.

Mikulov je takový malý ráj na zemi, proto se vyplatí nesedět doma a jít ven.

(naposledy navštíveno 04/2023)