Červená Lhota a Soběslav

Zámek v Červené Lhotě asi netřeba mnoho představovat. Ale pozor, cesta k němu je pramálo značená, v některých místech vůbec. Je tak potřeba sledovat klasické směrové značky do obce se stejným názvem (nebo alespoň v roce 2024 tomu tak bylo, posun posuďte sami). Tedy od dálnice D3, od nedalekého Jindřichova Hradce by situace mohla býti přeci jen o něco lepší.

Přes obec vede místní autobusová linka s provozem, no nějakým řekněme spíše, než pravidelným, vlakovou stanici zde nehledejte, a tak kromě plecháče je jediný osvědčený způsob na kole. Cyklotras protíná Červenou Lhotu několik. Pro motoristy je zde ovšem dostatek parkovacích míst, a to za poplatek 80 Kč.

V samotné obci asi nic nenadchne, ovšem zámek, pověstný svou červenou barvou (proto ten název), to je jiná. Stojí obklopen jezerem a tiché místo narušuje jen štěbetání turistů. Davy tady ale úplně nečekejte, pravděpodobně z důvodu kvality veřejné dopravy. Zámek nabízí 3, respektive 4 okruhy, kdy ten hlavní vyjde návštěvníka na 220 korun (v 2024 za 200,-) za osobu.

Prohlídka trvá slabou půlhodinku a z paní průvodkyně je znát láska k místu a zapálení pro věc. Velice milá paní, jejíž výklad se pěkně poslouchá. Děti však příliš nezaujme. Jako jeden z mála měl zámek Červená Lhota štěstí, že nikdy nebyl v rukách JZD, školství nebo jiných organizací. Německým majitelům byl prostě v roce 1945 odebrán a dále sloužil jako zámek a atrakce pro turisty.

Jediným mínusem, který musíme uznat, je místní obuv. Jak říkával pan Menšík, my, co nás pro ploché nohy o velikosti 43 a více nevzali na vojnu, protože by to tak plácalo, že bychom se hned prozradili, máme s místními papučemi zásadní problém. Univerzální velikost 42 totiž nedrží tam, kde by měla být, což rozčiluje celou dobu prohlídky nás i paní průvodkyni.

Více se však zámku vytknout nedá. Jen snad ještě to, že na celodenní výlet to nevydá, a tak je potřeba k tomu něco připojit, například návštěvu města Soběslav.

Jmenované město leží mezi Táborem a Českými Budějovicemi a od Červené Lhoty to není nikterak daleko. Soběslav leží u jednoho ze sjezdů z dálnice D3, městem prochází trať a několik cyklostezek. Dokonce městem projíždí několik autobusových linek z mnoha směrů a není potřeba se tak spoléhat pouze na vlastní prostředek.

Město je klasické, jihočeské, s opraveným náměstím, po jehož obvodu je hned několik parkovacích míst. Prostřední část patří pěším k posezení a odpočinku. Dominantou je kostel sv. Petra a Pavla s vyhlídkovou věží, z které je krásný výhled na město i okolí. Při troše štěstí lze potkat mistra zvoníka, kterak ručně na zvony kostelní věže zvoní. To se nám ovšem nedaří.

Zajímal nás hrad, respektive jeho pozůstatky. Zbytky hradu bohužel pro nás, osídlil městský úřad a knihovna. Tedy pro turistu zajímavé, asi jako pro vegetariána vepřový řízek. Ale stavba to mohla býti pěkná, to nakonec ten řízek bude taky. Jediné, kam se dostat lze, je věžička, do které je vstup přes knihovnu, a tak se možnosti omezují pouze na otevírací dobu místní knihovny. O kousek dále pivovarská brána, a ještě o kus dál hradby s parkánem jsou lahodící pro oko, ale více nic moc.

Tak snad turista nepohrdne muzei Rožmberský dvůr a Smrčkův dům. Každé pěkně na jedné straně náměstí, kam jsme se nakonec vrátili. Za naší návštěvy však byla obě zavřená, což nás trošku mrzí. Ale přírodu Táborska můžeme obdivovat i jinak než v muzeu, byť bychom se dozvěděli mnohé zajímavosti. Proto nezoufejte, přes letní sezónu jsou obě otevřena každý den, kromě pondělí, povídá paní v infocentru.

A proto neseďte doma a pojďte ven.

(navštíveno 5/2024)