Jirkov a okolí
Město Jirkov, společně s Chomutovem takýs jakýs slepenec. Mají dost společného, přesto radnici každé svou. Ale nechceme politikařit a soudit, kdo co má lepší či horší. Obě města jsou dobře dostupná hromadnou dopravou a nabízí spoustu zajímavých cílů. Pokud jste již byli v Lesoparku, který tady na severu je asi ta nejlepší Zoo, nebo na Kamencovém jezeru s léčivými účinky a hledáte ještě nějaký cíl, zkuste Vodní dílo Jirkov. Veřejnosti je nádrž přístupná od dubna do konce října a rozhodně za návštěvu stojí. Lze se k ní dostat na kole či pěšky z vrcholků Krušných hor přes obec Orasín a Boleboř, nebo jako my odspoda autem. Popravdě pěšky či na kole to má své kouzlo z obou směrů. Parkování je na dohled od hráze zdarma a už stoupáme po asfaltové cestě na hráz. Jde o dosti utajené a dobře schované místo v lesích, kde dole pod hrází je jen několik zahrádek a od Boleboře les. Ten dokresluje kouzlo tohoto místa. Po chvíli stojíme na hrázi. Znal jsem to tady jen z pod hráze a netušil, jak krásné a klidné místo to tady je. Samozřejmě platí přísný zákaz koupání i rybolovu, jelikož nádrž, ležící na říčce Bílině, slouží jako náhradní zdroj pitné vody pro blízkou oblast. Okolo nádrže vede příjemná a nenáročná cesta vhodná i pro dětské kočárky, ticho, les a voda je dokonalým místem pro relax. Nacházíme nespočet zajímavých míst pro foto, respektive má milovaná manželka se nemůže vynadívat, dcerka zase obdivuje množství nerostů okolo nás. Tu kus pískovce, tu křemen, ale i hejna krásných vážek a dalších živočichů neustále přitahuje náš zrak. Klepání datla nás doprovází celou cetu tam i zpět. Pro fajnšmekry pak je možné, byť se to nedoporučuje, vyšplhat na kopec, kde se nachází zřícenina hradu Najnštejn. Jsme ale okouzleni místem natolik, že tam už nešplháme. Krásné a klidné místo, to jednoznačně.
Po krásné procházce popojíždíme o několik vesnic dále za Jirkov. I pro cyklisty, jež sjeli z hřebenů Krušných hor jsou trasy sem dobře značeny. Nejedeme nikam na hlavní tah, ale okolo jirkovského hřbitova dál až do nedalekých Strupčic. Během deseti dní se podařilo místním postavit zvláštní a krásnou rozhlednu nad obcí. Cesta k ní je velice dobře značena, auto necháváme na parkovišti kousek od cíle, a to zcela zdarma. Kolisti dojedou pohodlně až ke schodům na rozhlednu. Nejen z ní, ale i vytvořených teras vidíme vrcholky Krušných hor, především pak důl Hlubany přímo pod námi. Dolů je zde několik a k některým se lze dostat, jak se dočítáme na informačních tabulích. Také čteme o vzniku dolů, potřebě člověka, ale také obnově přírody po těžbě. Doslova nám téměř vypadly oči z důlků při pohledu dolů, kde na již vytěženém prostoru se na travnatých svazích již pasou krávy. Panečku, ta obnova je ale fofr. Rozumíme jako lidé potřebě těžby, tedy do jisté míry, rozumíme i některým argumentům protestujících. Jen nám vadí, že všichni ti hipíci, co chtějí někam šplhat s transparenty nemají žádné náhradní řešení na to, jak si v zimě zahřát zadky. To jim přijde normální si zapnout topení, dojet někam trolejbusem, najíst se a dojít si na čisté wc vykonat potřebu. No, to jsme zase jinde. Tohle místo má své kouzlo a rozhodně stojí za zamyšlení se. K tomu je také potřeba nesedět doma a jít ven.