Krušnohořím II., Moldava

Výlet do Krušných hor nemůže dopadnout jinak, než že se povede, popřípadě úplně naopak, vše se po… Ale nemalujme čerta na zeď, jednak by člověk nevystrčil paty z baráku a druhak, po zdi se nečmárá.

Cesta: Využíváme turistickou linku z Ústí nad Labem do obce Moldava, která jezdí v turistické sezóně o víkendu. Celotýdenně pak je v provozu její hlavní trasa mezi vrcholkem Krušných hor a městem Most. Všechny soupravy jsou uzpůsobeny k přepravě kol. Cesta ubíhá a jízda přes lesy, viadukty a tunely je velice zajímavá. Úvraťové nádraží v Dubí láká k pořízení několika fotografií a návštěvě. Neznalost tratě kdysi vedla k nehodě, kdy mělo dojít k projetí nádraží, na jejímž konci čekal náraz do skály. Ale na Moldavu jezdí z Teplic a Hrobu rovněž pravidelná autobusová linka, pokud by někdo měl z vysokých viaduktů závratě.

Moldava: a jsme zde. Dříve vedla trať dále do Saska, za války ale byly kolejnice vytrhány a tak dnes na Moldavě vláčky končí. Budova však dává jasně tušit, že za dob minulých zde bylo slávy, trať se těšila velké přízni, leč nástup fašismu a pak komunismu s místem udělali své. V nádražní budově si lze dát něco na zub, občerstvit se, svézt se vlastním tělem poháněnou drezínou nebo se pokochat muzeem. To se sem stěhuje z výtopny Zdice. Samotná obec byla spíše klasickou hranicí, s několika penziony, čerpačkou a vietnamskými trhovci. Toho se tedy moc nezměnilo, přesto tady na Moldavě a v o dva kilometry vzdálené Dolní Moldavě, lze najít kostel Navštívení Panny Marie, repliku středověké sklářské pece a několik dalších zajímavostí a krás.

Cesta zpět: Od nádraží se lze vydat po žluté přes hraniční přechod do Holzau, kde Moldavská dráha pokračuje. My dva ale míříme opačně. Po uvedené žluté se pěšky (lze dobře i na kole) vydáváme lesem na chatu Vitíšku, která byla a asi je turistickou občerstvovnou. Cesta vede lesem, potud po asfaltové nebo lesní zpevněné cestě. Během pochodu míjíme historicky zajímavá místa s popisky, co v místech bývalo a obrázky, které jsou od dnešní doby k nepoznání. Z Vitíšky pokračujeme po zelené. Po asfaltové cestě míříme k Dubskému nádraží, leč těsně nad ním scházíme na modrou. Tady se jde o něco lépe, po lesní široké cestě, jejíž součástí je kamenný most, překračujeme trať a míříme do Mstišova. Zámek Lobkowitzů je v soukromém držení a rozhodně mu to vůbec neprospívá. Smutný to pohled, park je pak v o něco lepším stavu. Zastávku děláme v opraveném loveckém zámečku nedaleko. Slouží jako restaurace a specializuje se na zvěřinová jídla. Mimochodem, vaří tady skvěle. Po občerstvení vyrážíme na zbytek trasy. Podél silnice přes Mstišov, míříme k nedaleké obci Pozorka, jež je součástí nechvalně známého Dubí. Těsně před Pozorkou odbočujeme a odtud už jen podle map, neboť značky a ukazatele hledáme marně, míříme do Řetenic, městské části města Teplice. Okolo zatopeného lomu, lesními pěšinami a hromadou odpadků, se postupně prodíráme k cíli. Je znát, že Pozorka je jednou z vyloučených lokalit a místo, kterým jsme se vydali, by mohlo býti ústředním prostředím pro film "Na feťácké stezce". Zanedlouho ale stojíme na nástupišti v Řetenicích, odkud nás do Ústí doveze zase vláček.

Závěr: 18 km dlouhá cesta a vlastně celý výlet naprosto dokonalý, jen závěrečnou etapu ze Mstišova doporučujeme méně odvážným vypustit a do Teplic se nechat svézt autobusovou linkou, která od restaurace jezdí v pravidelném taktu. Ušetříte 5 km v nožkách a duši zajistíte klid.

Rozhodně ale neseďte doma, pojďte ven.