Manětín, Rabštejn
Manětín znám již jako malý kluk. Tedy lépe řečeno, pouze název. Vím, že sem jezdil zcela sporadicky autobus z mého rodného města, právě pro četnost spojů jsem tohle místo měl za pěknou díru. Postupem času jsem ale zjistil, že tohle městečko je blíže k Plzni a dnes již vím, že vyhýbat se tomuto kousku kraje byla pěkná pitomost.
Tak tedy vzhůru do Manětína, ležícího v severním Plzeňsku. Pohodlně se sem dá dostat na kole po značených cyklotrasách, autem a busem nejen z Plzně, ale i Prahy, popřípadě nedalekých Žlutic, kam zajíždí i vláček. Manželka v Manětíně také nikdy nebyla a věru jsme velice mile překvapeni nejen turistickým ruchem, ale tou čistotou ve městě. Předzámčí je evidentně po opravě, která místu velice sluší. V popředí stojí taktéž opravený kostel Sv. Jana Křtitele, vstup do útrob však v době naší návštěvy není možný. Přilehlý rozsáhlý zámek je taktéž po opravě, ovšem je vidno, že již delší dobu. Nová omítka na některých místech odpadá, čímž jsou nám umožněny pohledy na původní fresky. Snad by si zasloužily obnovit. Vstupujeme dovnitř. Část zámku slouží jako hotel, další pak jako restaurace a zbytek tedy k prohlídkám zámku. V nabídce je jen jeden okruh za 160 kaček, což je cena velice přiměřená nabídce. Obnovené interiéry včetně fresek, původní inventář a 45 minut zajímavého vyprávění o rodu Lažanských, kteří sídlo vlastnili. Lažanští z Chyše se nám do toho trošku motají. Ovšem pozor, původní rod byl jaksi z jiného kolena a současní, ti již s původním rodem nemají pranic společného, i když ve zmíněné Chyši uslyšíte trošku něco jiného. Je patrné, že nejen na zámku, ale i později v infocentru to není pro nikoho zrovna příjemné téma a my se s odpovědí spokojíme. Návštěva zámku tedy rozhodně za návštěvu stojí, zakončit nebo i započít lze procházkou po krásném a udržovaném parku, přehlédneme-li občas blbce, který čerstvě posekaný trávník považuje za výzvu k běhání po něm. Bohužel, cena za demokracii je i ta skutečnost, že si určití hlupáci s nízkým IQ pletou demokracii a anarchii, leč těžko to hlupcům vysvětlíte. Vraťme se ale k prostorám zámku. Aj restauraci navštěvujeme, jídlo dobré za dobré ceny, ale to je již jiná kapitola. I přes turistický ruch je tady vlastně klid, drtivá většina lidí nemá potřebu se nijak hlasitě projevovat a tak je nám tady dobře. V turistickém centru naproti zámku kupujeme magnetku, naše nemoc. Dostáváme radu, abychom se zajeli podívat do nedalekého Rabštejna nad Střelou. Samozřejmě říčkou a i když to nemáme v plánu, proč ne?
Rabštejn nad Střelou je malá a nenápadná dědina. Tedy na první pohled, vlastně jde o nejmenší město v ČR svou rozlohou. Malé parkoviště v prostorách autobusové točny je téměř plné. Ještěže sem o víkendu autobus nejezdí, což ovšem pro návštěvníky znamená dopravit se sem vozem, či na kole. Jako první je zřejmá zřícenina hradu, která je volně přístupná. Tedy všude se píše jen na vlastní nebezpečí. Původní hrad, jehož zbytky se táhnou snad celým městečkem, vystavil a vlastnil podkomoří Jana Lucemburského. Syn krále, samotný Karel IV se ovšem s Oldřichem z Pluhu rozkmotřil a hrad nejprve zastavil. Veškeré výnosy král věnuje manželce Elišce Pomořanské, později však hrad zastavuje, až v 15.století vyhořel. O století později přicházejí Šlikové, jejichž rod zde staví zámek, pak klášter a o další dvě staletí později František Karel zámek prakticky staví znovu. Dobrá, historii víme, zřícenina je nepřehlédnutelná a volně přístupná. Bývalý klášter řádu Severitů taktéž nelze přehlédnout. Zeje prázdnotou a jelikož patří Rusům, asi ještě dlouho bude. Ti jej koupili v roce 2011 a z fondů Ministerstva kultury, páč jim už asi na to nezbylo, se opravil a uzavřel. Součástí oprav byl i kostel Panny Marie Sedmibolestné, jež stojí v čele kláštera. Oprava je velice zdařilá, místo je pěkné a pěkně ponuré. Dobrá, ale kde je tedy ten zámek? Nenechme se plést, od Manětína totiž není vůbec vidět a je pěkně schován za samotným klášterem. Sestupujeme tedy po kamenných schodech a už stojíme u vstupní brány. Zámek, jež obsadilo gestapo, pak jej plundrovalo české i ruské vojsko a do roku 2011 společnost Sazka. Až tady přichází soukromý majitel, jež zámek odkupuje a vlastními prostředky vrací dávno zaniklý lesk. A daří se mu to. Máme možnost, jako jiní ve dnech od úterý do neděle v sezoně, projít si hodinový okruh za rovnou stovečku a od velice milé a příjemné paní průvodkyně se dozvědět vše nejen o historii hradu, kláštera a zámku, ale i města a okolí. Velice poutavá prohlídka, kdy se na zámku paradoxně zachovaly fresky a původní dřevěné parkety. Vojáci všech zemí díky své lenosti, aby se o parkety nemuseli starat, zakryli je linem a tím je zakonzervovali. Majitel zde pořádá i svatby a různé oslavy, nezapomíná ale i na návštěvníky. Z výkladu se nedozvídáme moc o samotném majiteli, jen kusé informace a to proto, že nemá potřebu si dělat reklamu a honit si triko, jako někteří jiní. To je nám sympatické. Pod hradem lze navštívit druhý nejstarší most v naší zemi, kdy ten úplně nejstarší je v Písku. Jelikož se různě po světě majiteli daří zajistit, popřípadě odkoupit a zrestaurovat dobový nábytek a nejen ten, je na zámku k vidění spoustu zajímavého a krásného. Mimo jiné i důmyslná technická zřízení, jako dnes běžné odvětrání spíže či chlazení. A proč to tady ti vojáci vlastně tak milovali? Proč tady byly zřízeny a ukryty obrovské nádrže na naftu, které jsou zde uschovány dodnes? Prý je skála pod hradem a zámkem kouzelná a lze si díky bohaté struktuře nerostů na ní nabít třeba mobil? Ano, nebo snad ne? Jak to teda doopravdy je? Odpovědi známe, ale vy si pro ně musíte osobně. O tomhle místě totiž ani strýček Google neví všechno, neseďte doma a pojďte ven za tajemnem....